A našli vše při starém. Milla Jovovichová se opět vrhá do boje v úsporném sexy tričku, plátnu vládnou tma, řev, špatní herci a marné volání "Ježíši!" a "Můj Bože!". Milovníci žánru se nedočkají novinek: oživlí mrtví tradičně chodí okusovat živé. Náhodný divák v půli filmu užasne, co tu vlastně dělá, a při ústupu šerým sálem s vděkem vzpomene na český Choking Hazard: s jeho zombíky byla aspoň legrace.
Jedenáct černobílých kousků od nezávislého tvůrce Jima Jarmusche spojených názvem Kafe a cigára si zatím dopřálo sedm tisíc znalců. Statistiky už bohužel neuvádějí, kolik z nich pak podlehlo neodbytné chuti dát si kávu, cigaretu, sedět, zírat, tu a tam slovo prohodit, prostě zastavit čas a jen tak existovat.
Jedna povídka vymezená kavárenským stolkem byla unikát, dvě hezký fór, tři roztomilá hra - ale celá jedenáctka se už rozpíjí v mechanické variace na téma. Sice chytře předvádí, jak tytéž situace lze nasnímat vždy jinak a jak útržky rozhovorů proplést napříč minipříběhy. Jenže z té mnohosti si člověk nutně vybere jen dva tři favority, třeba hollywoodské Sestřenky a Bratrance?, a zbytek vstřebá spíše do počtu.
Zajímavůstka režiséra Pavla Štingla Mír jejich duši je divácky těžko "měřitelná", protože se promítá jen v sálech umožňujících projekci z DVD. A popravdě by jí to nejlépe slušelo ve svátek na ČT 2. Má pěkný nápad i stylizaci hry na dokument: ochotníci z Jizerských hor inscenují své kroniky. Své vlastní předky hrají docela slušně, půvabně oživují zvláštní společenské kratochvíle i rekvizity, ovšem prostřihy válečných dějin srážejí jedinečný svět zpátky k dokumentární tradici.
Uctívaný François Ozon už natočil onačejší věcičky než 5x2, intimní partnerské drama, na něž v Česku zatím nalákal dva tisíce lidí. Z jediného vypravěčského nápadu - líčit vztah manželského páru proti toku času, od drsného sexu po rozvodu zpět přes první krize a svatbu až k seznámení - vysoustružil statickou upovídanou etudu, autorsky studenou a herecky přepjatou.
Na Pierce Brosnana a Salmu Hayekovou je sice příjemnější podívaná, jenže lupičská komedie jim ve filmu Když se setmí ustupuje až příliš. V úvodu si rafinovanou krádeží diamantu pomohou k slušné rentě, aby mohli řemeslo pověsit na hřebík a užívat si na Bahamách, v závěru si s dalším lákavým diamantem zlodějskou šarádu zopakují - ale mezitím se opravdu jen líně povalují, protahují, škádlí, objímají. Coby reklama na rajskou dovolenou snů, jakož i na slušivé plavky, míchané nápoje a vůbec vzorné služby film ještě obstojí, podvodnického vtipu i umu je v něm však málo - a domácí video z pláže taky kina nepromítají.
Parta teenagerovských komedií se rozrostla o další odrůdu: příběh Zahulíme, uvidíme představuje Prci, prci, prcičky v užší, takzvaně politicky korektní úpravě aneb obraz, jak se ve Státech baví mladí z národnostních menšin. Dva bezprostřední hrdinové předvádějí, že vlastně stejně jako rodilí Američané. Z běžné páteční jízdy na večeři se stane bláznivá dobrodružná noc s několika opravdu vtipnými a originálními skeči, jinak však vedená přesně po trase osvědčených zastávek od marihuany přes dívčí koleje až po výbušná tajemství záchodků.
