Chuligánův návrat, první Maneovo česky vydané dílo, není snadné čtení, místy působí až trýznivě. Ale nejprve pár slov na vysvětlenou: v rumunštině má termín chuligán jiný význam než v češtině. V meziválečné rumunské kultuře se tak nazývali nekonformní rebelové se sklonem ke skandálům.
A jak uvádí rumunistka Libuše Valentová, v Chuligánově návratu "navíc jeho prostřednictvím autor navazuje dialog s židovským spisovatelem Mihailem Sebastianem, jenž se polemickým esejem Jak jsem se stal chuligánem bránil antisemitismu intelektuálních kruhů."
S antisemitismem měl trpké zkušenosti i Norman Manea (1936) už od dětství: "Teprve v pěti letech jsem se stal já veřejným nebezpečím, nečistým výplodem nečisté placenty..." píše v Chuligánově deníku. V roce 1941, v období fašistické diktatury, byl s celou rodinou, stejně jako tisíce jiných rumunských Židů, poslán do koncentračního tábora v Podněstří.
"Ďábel je Žid," cituje Manea rumunského diktátora maršála Antoneska. Maneův dědeček a babička lágr nepřežili, on se s rodiči vrátil v roce 1945 do Rumunska, jenže bývalý domov již neexistoval, a navíc jednu diktaturu záhy, po abdikaci krále Michala v prosinci 1947, vystřídala jiná - komunistická.
Osud exulanta
Západní kritika často přirovnává Maneu k Franzi Kafkovi, on sám se mu věnuje i ve svých přednáškách o evropské literatuře na newyorské Bard College a v Chuligánově deníku se na něj několikrát odvolává.
Ostatně o svém vztahu ke Kafkovi se zmínil i v jednom rozhovoru v roce 2004, kdy byl hostem Festivalu spisovatelů Praha (příští jaro má přijet na pražský knižní veletrh): "Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl navštívit Prahu, byla právě touha najít zde stopy Kafkovy přítomnosti a poznat alespoň částečně prostředí jeho každodenní existence. V tomto směru mě nechávají chladným restaurace a obchody s jeho portréty, tričky a kalendáři, naopak se snažím vstřebat něco z atmosféry toho města, jež poznačilo spisovatelův život i tvorbu."
Ale sám Maneův osud, jenž je obsahem Chuligánova deníku (v originále vyšel v roce 2003), složitě strukturovaného díla na pomezí románu a pamětí, se nedá nazvat jinak než kafkovský. Nadšený pionýr, jemuž v padesátých letech pošlou otce za banální provinění do pracovního tábora, záhy ztrácí iluze a potýká se s realitou komunistického Rumunska.
"S odřeným hřbetem jsem prolézal tím křivolakým socialistickým tunelem," píše. Nebo: "Seznam podezřelých se nakonec v socialistickém Žurmunsku (tak s trpkostí i ironií nazývá svou zemi - pozn. autorky) shodoval s výsledky sčítání lidu." Nebo se strohou věcností vypráví až hororové drobné příběhy, jako třeba ten o příteli, jehož nemocná žena potřebovala dialýzu. A protože v Ceauşeskově Rumunsku nebyl pro běžné občany benzin, vozil mu ji do nemocnice přes celou Bukurešť známý v kamionu...
Manea, ač vystudoval technický obor a pracoval jako inženýr, vydal deset knih a neustále balancoval na ostří nože. Zažil štvanici poté, co napsal do regionálního časopisu článek o antisemitismu a nacionalismu. A když ho v roce 1986 za román Černá obálka ostře napadla cenzura, rozhodl se pro emigraci.
Zakotvil ve Spojených státech a do vlasti se nevracel ani po Ceauşeskově pádu, kdy na něj pro změnu útočili rumunští nacionalisté - mimo jiné za to, že připomněl předválečné spojení jedné z ikon rumunské kultury, světoznámého religionisty Mircey Eliada, s ultranacionalistickými Železnými gardami. Vyneslo mu to označení "půlčlověk", zrádce, bezdomovec, agent Bílého domu.
Dvě hrůzy
Právě problém, zda do Rumunska ještě někdy jet, tvoří vnější rámec Chuligánova návratu: "V létě 1986 jsem se zhrozeně vzdaloval od komunistické hrůzy i hrůzy nacionalistické, kterou si přisvojila," píše Manea. První pominula, druhá přežívá. Má ji riskovat?
Nakonec v roce 1997 vyhoví žádosti amerického dirigenta Leona Botsteina a doprovodí ho do Bukurešti. A tam se mu všechno vrací: vzpomínky na prožitá šílenství, na zmizelé přátele, na mrtvou matku, na otce a jeho větu "Netvoři-kati vytvářejí netvory-oběti", otce žijícího nyní jako tolik rumunských Židů v Izraeli, neboť soudruh Ceauşescu je rád nechával vycestovat - po zaplacení příslušného obolu, samozřejmě.
A vidí i "nové", postkomunistické Rumunsko, pro něž zůstává hostem nevítaným, neboť lidé jako on jsou prý "překážkou přijetí země do NATO" a navíc pořád kšeftaří s utrpením holokaustu. "Znovu jsem dokázal, že nejsem hoden Vlasti, jíž nebyli hodni ani moji předkové," konstatuje trpce.
Může snad tohle být domov? Minulost s přítomností se proplétají ve složitém předivu skvěle napsaných dialogů i úvah, je to zdrcující i nádherné a stále silněji z toho všeho vyplývá závěr: ano, takhle vypadá kafkovský svět.
Rumunská soudobá literatura není v této zemi prakticky známá - proto bylo určitým šokem, když se před dvěma lety v soutěži Magnesia Litera stal českou Knihou roku román rumunského prozaika Petra Cimpoeşa Simion Výtažník.
Nyní máme k dispozici další její ukázku, odměněnou mimo jiné prestižní francouzskou cenou Médicis. Zcela jinou svým charakterem, ale - troufám si říci - ještě lepší.
NORMAN MANEA - Chuligánův návrat
Překlad Jiří Našinec. Havran, 348 stran, cena 368 korun
Hodnocení: 100 %
