Píseň Big Boys je čistý Chuck Berry ve své nejryzejší podobě. Už úvodní riff je skoro jako vystřižený z jeho největšího hitu Johnny B. Goode. Což ovšem není sebevykrádání, Berry prostě tímhle stylem hrál vždycky a při pozorném poslechu zjistíte, že i při osvědčených postupech jsou tu přeci jen rozdíly.
Jinak je to ovšem čistý „padesátkový“ rokenrol především v tom, jak surově a špinavě nahrávka zní. Po všech stránkách. Berryho zpěv se tak nějak protíná s doprovodnými vokály, kytara s klavírem jsou správně rozhárané.
Podle pravidel současného mainstreamu by tenhle track mohl být maximálně demem, ale jako ozvuk dob, kdy tahle hudba začínala, je to dokonalé. Jestli si tuhle sympatickou drzost udrží i zbytek nahrávky, jež má vyjít v polovině června, mohl by se Chuck Berry dočkat pozdní satisfakce a třeba se s novinkou znovu dostat do hitparád.
