Skupina perfektně využila ověřenou metodu: i myšlenky, jež nelze považovat za veselé a které na albu převažují, obklopila zvonivým, příjemně prchavým a poklidným bigbeatem. Výsledkem je autentická hořkosladká atmosféra, směs jasných i smutných barev, která prostupuje celé album. Za dvanáct let si kapela a její zpěvák Petr Fiala vybrousili melancholický bigbeatový styl a vyrostli z námořnických oblečků, v nichž se zpočátku nechávali fotografovat. A zdá se, že k dozrávání kapely přispívají i noví členové Jaromír Mikel a Pavel Fadrný, kteří zaujali posty kytaristy a bubeníka po loňských odpadlících. CD, 44 minuty Vydala firma Monitor-EMI
Z řady songů vyplývá pocit prázdnoty či nenaplnění. V písni Všechno se popletlo! Fiala zpívá o prázdném nástupišti, kam nikdo nepřijíždí. Slova "Jsme nádoby bez dna, pozvolna unikáme" otevírají skladbu Bylo deset, bude jedenáct. Jednou kalich skepse přeteče, když Fiala v písni Optimista konstatuje: "Život není peklo, je to jen jeho oddělení". Jeho písně však nejsou depresivní ani sžíravé, spíše bezmocné - popisují situaci bez nároku na vztek. Ze skladeb Chceš mě? Chci tě!, Jablkový sad nebo Zatím vyvěrá čistá touha po harmonii a lásce. Petr Fiala autorsky zraje a jeho skladby se stále více blíží k šansonům. V závěru desky hledá spolu se synem Hynkem správné slovo (Hledáme slovo), kterým by zachytil všechno avšak ví, že pro každého autora to je věčný úkol.
Muzika se přiléhavě spojuje s texty a souzní s nimi více než na kterémkoli z předchozích alb. Píseň Nagasaki Hirošima rock'n'rollově odsypává, zatímco Mraky visely nízko stojí na malbě kytar a skladba Odkud a kam na pružném zvuku prokypřeném dechy. Pokud byla vzorem hudební odlehčenosti a jemnosti britská Morcheeba, pak je Mňága a Žďorp ma správné stopě, i když ve výrazu je stále ještě setrvačnější a zní podle očekávání. Jako celek se album Chceš mě? Chci tě! velmi povedlo.
Mňága a Žďorp: Chceš mě? Chci tě!
24. března 1999 1:32
