Nedávno ji mohlo vidět i publikum v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde vystupovala po boku Petra Dvorského na mezinárodním hudebním festivalu, který založil právě tento slovenský tenorista.
Jak jste se připravovala na svůj galakoncert s Petrem Dvorským?
Dá se říci, že se na všechny koncerty připravuji stejně, vždy chci být připravená, protože nemám ráda, když se na zkouškách objeví chyby a musí se pak déle zkoušet. Samozřejmě na tento koncert jsem se připravovala velice poctivě, protože Peter Dvorský je vynikající pěvec, takže to zavazuje, aby člověk podal velký výkon.
Na festivalu jste zpívala i proroctví ze Smetanovy opery Libuše, které bylo navíc obohaceno multimediální projekcí. Co říkáte na takové propojování klasické hudby s jinými médii?
Pro mne to znamená, že mi někdo svítí do očí, protože jsem na druhé straně (smích). Produkce byla velice krásná, a když je projekt vkusně udělán a koresponduje s hudbou, námětem libreta, tak si myslím, že vizualizace může být velice zajímavý nápad.
Na sklonku uplynulé sezony jste pro Metropolitní operu v New Yorku nastudovala roli Cizí kněžny v inscenaci Dvořákovy Rusalky a v srpnu jste ve Vídni vystupovala jako Milada v nekonvenčně pojatém Smetanově Daliborovi. Jaká byla spolupráce s tak odlišnými týmy?
Obě inscenace byly v češtině, protože teď se rozjel trend, že se vše zpívá převážně v jazyce originálu. Samozřejmě spolupráce to byla jiná, protože v New Yorku šlo o velice krásnou klasickou inscenaci a ve Vídni to byl zase velice moderní Dalibor. Spolupráce s celým týmem v obou městech byla nesmírně příjemná, byli to fajn lidé, se kterými se mi pracovalo velmi dobře. V případě inscenace v Metropolitní opeře šlo o koprodukci s Vídeňskou státní operou, autorem scény a režisérem je Otto Schenk a diriguje Andrew Davis. Ve Vídni operu režíroval Torsten Fischer a dirigoval mladý dirigent Kirill Petrenko. Je to skvělý muzikant, který vystupuje hlavně vDeutsche Oper Berlin, hudbu Bedřicha Smetany nebo také Richarda Wagnera diriguje s prožitkem. Také Radio-Symphonieorchester Wien hrál s obrovským nasazením, i když jsou to Rakušané a nemusí mít takový vztah ke Smetanovi třeba jako my.
Jak probíhaly přípravy na Dalibora?
Inscenaci již dříve uváděli v Saarbrückenu. Je typem představení, které je postaveno na kostýmech a scéně. Režisér může být jiný. Udělá se univerzální scéna a divadla si produkce pronajímají.
V čem se liší práce newyorské Metropolitní opery a opery pražského Národního divadla?
Myslím si, že práce v Metropolitní se nedá porovnat s žádnou jinou operou. Když tam přijde sólista poprvé, tak žasne nad tím, jak vše funguje, jak se o vás starají dvacet čtyři hodin denně. Tam je úplně jiný styl, přesně znáte termíny zkoušek, máte harmonogram, přesně víte, kdy máte kde být. Jsou režiséři, kteří dokážou zkoušet čtyři hodiny vkuse a vůbec je nezajímá, že sólisté se potřebují napít nebo třeba na chvíli odejít. Když máte problém, tak zavoláte člověku, který se o vás stará. V Itálii například nevíte, od kdy do kdy zkoušíte, protože se časy stále mění. V pražském Národním divadle je to jiný svět. My máme rádi improvizaci, takže zkouška se může posunout. To samé platí o Teatro alla Scala v Miláně, Italové pořád něco mění. My jsme zase Slované, my si to taky rádi změníme.
Hodláte svůj repertoár rozšířit ještě o další skladatele?
Pokouším se více zpívat Richarda Wagnera. Na příští rok bych si ráda připravila roli Alžběty z Tannhäusera. Dosud jsem také nezpívala hlavní roli v opeře Adriana Lecouvreurová, kterou složil italský skladatel Francesco Cilea. Učiním tak v pražském Národním divadle - premiéra bude 23. září. V písňovém oboru jsem velice málo zpívala Bohuslava Martinů, takže teď jsem si nastudovala Nové slovenské písně.
A jakou hudbu byste chtěla nahrávat?
Plánuji, že natočím písně. Myslím, že by to mohla být trojkombinace, třeba Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů.
Kteří zpěváci vás v životě inspirovali?
Od prvního okamžiku, kdy jsem se rozhodla, že budu zpívat operu, mou jedinou inspirací vždy byla a myslím si, že až do smrti zůstane Ema Destinnová. Obrovsky si jí vážím. Pak jsem samozřejmě byla ovlivněna famózní pěvkyní, jakou byla Montserrat Caballé. Uchvátila mě svými neuvěřitelnými piany, krásnými frázemi a tím, jak obdivuhodně zpívala úlohu Normy v Belliniho opeře.
Váš program je docela náročný. Zpíváte na operních scénách po celém světě, často měníte svá působiště. Máte nějaký postup, jak udržet hlas v optimální kondici?
Pro dobrý hlas je důležité pořádně se vyspat, neponocovat, nechodit příliš na večírky. Prostě mít disciplínu. U mne je to zkomplikované tím, že já moc nesnáším klimatizaci, takže si musím dávat pozor. Když jsem dlouho v místnosti s klimatizací, tak se mi rozpoutá alergická rýma, která jde až do zánětu, a dostanu chřipku. Bojuji s tím neustále. Mám na to výborné medikamenty. Jsou to byliny a perfektně mi pomáhají.
Kde a s kým byste ještě ráda vystoupila?
To je velice těžké, protože já jsem si vždy přála vystoupit s Freddiem Mercurym, i když to byl popový zpěvák. A Luciano Pavarotti skoro přestává zpívat a Plácido Domingo zase spíš více diriguje. Takže takové stálice, ke kterým jsem vzhlížela jako mladá dívka, už nezpívají, a skoro se všemi ostatními jsem si vlastně už zazpívala. Mám velice ráda mladé pěvce a mladé pěvkyně a ráda jim pomáhám. Vezmu si je na svůj koncert, aby se zviditelnili, takže spíš lidem ukazuji nové pěvecké tváře.
Můžete přiblížit, jaký je váš nejbližší pěvecký program?
Krátce po premiéře v Praze mám na začátku října koncert v Madridu. Koncert se koná v Teatro de la Zarzuella, kde se běžně hraje zarzuela, což je španělská opereta s lidovými písněmi a regionálními tanci, nebo pouze komorní pěvecké recitály s klavírem. My budeme mít na programu české písně Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Na pódiu tam vystupovaly takové veličiny jako Thomas Hampson či Maria Callasová, takže si velice vážím toho, že tam mohu zpívat hlavně české písně. Vybrala jsem si Dvořákovy Biblické písně, které vyžadují zručného klavíristu. Písně obsahují určitá slova, při jejichž zvolnění musí být klavírista nesmírně pohotový. Proto si vezmu interpreta z Čech. Cizinec by to sice pochopil, ale musela bych s ním velice dlouho zkoušet a musela bych mu vysvětlovat, proč tady je to tak atady jinak. Kdo bude oním klavíristou, neprozradím. No a pár dní po příjezdu z Madridu odlétám do Metropolitní opery v New Yorku, kde zpívám Santuzzu v Mascagniho Sedláku kavalírovi, který bude inscenován společně s Komedianty od Ruggiera Leoncavalla. Bude to klasická produkce Franka Zeffirelliho, včetně jeho návrhů scény a kostýmů. Hudebního nastudování se ujal Dennis Russell Davies a režijně inscenaci připraví David Kneuss. V opeře vystoupím po boku italského tenoristy Fabia Armiliatiho, snímž jsem velmi často zpívala.
