Světové renomé si francouzská choreografka vydobyla hned svými prvními cenami na prestižních soutěžích, stejně jako svou prací - nejznámější je titul May B inspirovaný Beckettovým dílem, který má za sebou již přes čtyři sta repríz.
"Už to začíná být trochu únavné," připouští Marin. "Přece jen nám vadí, když lidé chtějí stále jen May B a nezajímají se o naše jiné kreace."
Za více než dvacetiletou existenci totiž nastudovala Compagnie Maguy Marin přes třicet choreografií. Projekt Ať je tomu jak chce je pro poetiku šéfky souboru příznačný: Marinová hledá podněty i mimo taneční scénu. Pětice účinkujících - dva pocházejí z Chile a další z Francie, Itálie a Španělska - zde zároveň s tancem vypráví o svých životních osudech; část textu mají diváci v tištěném překladu a část se simultánně tlumočí.
"Ti, kdo se mnou pracují, jsou lidé - nejen tanečníci," poznamenává Marin. "A mají tedy kromě těla a pohybu i jiné výrazové prostředky. Zajímají mě jejich myšlenky i jejich osobnost - ty se někdy vyjádří lépe pohybem a tichem, jindy jsou zase jasnější slova."
Marin vede nyní v Praze i divadelní dílnu, nicméně šance na to, že by ji ke spolupráci získal nějaký český soubor, je mizivá. Posledních deset let se věnuje výhradně svému ansámblu. "A pak také já a mí tanečníci pracujeme s těmi, kdo nejsou tanečníky," líčí svou další aktivitu. "Vedeme různé dílny, kam přicházejí lidé, kteří třeba vůbec nevědí, jak se svým tělem zacházet. A tady zjišťují, že jím mohou něco vyjadřovat - objevují svoje tělo a jeho možnosti. Záleží nám hlavně na tom, aby lidé společně prožívali radost z tance."
Zatímco mnozí herci celý život marně sní o velkých rolích, Maguy Marin se už její choreografické přání vyplnilo: "Mým největším snem bylo, abych se mohla živit tancem. A ten teď živí nejen mě, ale i ty, kdo se mnou pracují. To je přece nádherné."
