Chiracova záruka za Kramářovu sbírku Dostálovi nestačí

  • 9
Francouzský prezident Jacques Chirac dal Václavu Havlovi záruku, že Francie rozhodně nezabaví sbírku obrazů Vincence Kramáře, která měla být zapůjčena na Českou kulturní sezonu do Francie. Ministr kultury Pavel Dostál si ale i přesto myslí, že sbírka by neměla opustit české hranice.

O záruce, kterou Chirac poskytl, informoval Havlův mluvčí Ladislav Špaček. "Přejeme si, aby tady byla sbírka vystavena. Dávám i vám, pane prezidente, záruku, že se v pořádku vrátí do České republiky," řekl podle mluvčího Chirac Havlovi.

"Je to hezké politické gesto, ale ve svobodné zemi žádný politický činitel nemůže ovlivnit soud," komentoval Dostál nabídku francouzského prezidenta. Ministr nevyloučil, že Havel se pokusí přesvědčit jiného člena kabinetu, aby do vlády toto téma znovu vnesl. "To by ovšem znamenalo zrušení usnesení minulé vlády a vytvoření precedensu, že by jedna vláda neuznala rozhodnutí vlády druhé," dodal.

Dostál se při obhajobě svého názoru odvolal na právní analýzy, které hovoří o nebezpečí soudního obstavení sbírky. Český kabinet nesouhlasil s vyvezením obrazů, protože se obával toho, že by na díla mohli vznést restituční nároky Kramářovi potomci nebo by mohly být zabaveny kvůli arbitrážním řízením vedeným proti České republice.

Český prezident už dříve řekl, že ho mrzí, že Francouzi nebudou moci zhlédnout díla například Pabla Picassa, Augusta Renoira, Paula Gauguina či Georgese Braqua. Cena uměleckých děl, která měla být do Francie vyvezena, dosahuje více než půl miliardy dolarů (asi 15 miliard korun). Umělecká hodnota je však nevyčíslitelná.

Havel přitom ještě nedávno podle tisku hrozil tím, že pokud Dostál do Francie Kramářovu sbírku nepustí, nezúčastní se žádné z akcí České kulturní sezony. Do Francie ale nakonec přicestoval.

Dostál řekl, že chápe Havlovo rozladění nad tím, že Kramářova sbírka se ve Francii neobjeví. "Ale já nesu odpovědnost, dokonce trestní odpovědnost za to, kdyby se něco stalo," řekl ministr.

Největší prezentace české kultury v zahraničí za posledních deset let začala slavnostně 25. června. Její stěžejní částí měla být právě výstava slavné sbírky v pařížském Musée Picasso.

Proč nesmí Kramářova sbírka do Francie ?
Dědicové Vincence Kramáře sice prohráli restituční spor o unikátní Kramářovu výtvarnou sbírku, mohou se ale dál snažit ji soudně získat. Mohli by třeba zpochybnit darovací smlouvu, v níž Kramář daroval kolekci výtvarných děl státu, míní advokát Aleš Pejchal. Vysvětluje tím neochotu vlády zapůjčit unikátní sbírku na Českou kulturní sezonu do Francie. Právě Pejchal zpracoval expertízu, na jejímž základě bývalý kabinet rozhodl, že obrazy do Francie nepocestují.
Podle advokáta existuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož i lidé neúspěšní v restitučních sporech mohou uplatnit
tytéž nároky podle obecných předpisů, například občanského zákoníku.
"Z toho se dá vyvodit, že ta věc není res iudicata (věc rozsouzená) v České republice, a kdyby se ty věci nacházely v cizině, tak se tam obáváme žaloby nikoli pak už proti českému státu, ale proti dočasnému držiteli v cizině na vydání," řekl Pejchal ČTK. Připustil, že zatím neví o tom, že by někdo z dědiců chystal právní kroky, aby obrazy získal. Poukázal ale na to, že v důsledku judikatury Nejvyššího soudu tuto možnost mají. "Neříkám, že to ti lidé chtějí udělat," podotkl.
"Pro Národní galerii by byl i problém, kdyby nějakým předběžným opatřením nebo z jiného důvodu zůstala sbírka ve Francii rok dva. Tak by Veletržní palác zaznamenal obrovskou újmu, a ta galerie si to nemůže dovolit protože je to kompaktní součást celkové výstavy," míní Pejchal.
(ČTK)


Respektovaný historik umění a sběratel Vincenc Kramář (1877-1960) se jako jeden z prvních výtvarných teoretiků začal už počátkem 20. století zajímat o kubismus. První obrazy do své později proslavené sbírky koupil v Paříži od známého obchodníka s obrazy Daniela Kahnweilera už v roce 1911. Tehdy se jednalo o devět obrazů Pabla Picassa a po jednom díle Georgese Braqua a Andreho Deraina.
 
Krátce před svou smrtí daroval Kramář zhruba třetinu své sbírky (celkem čítající 89 obrazů) Národní galerii, zbytek připadl dědicům. Právě dar galerii se stal po roce 1989 předmětem restitučního sporu, když Kramářovi dědicové označili darování za vynucené a snažili se získat obrazy zpět. V polovině 90. let ale soudy opakovaně rozhodly o tom, že díla zůstanou v Národní galerii.