A co se stane teď, když je, počínaje dnešním dnem, debutové album australského hudebníka, který si říká Chet Faker, nazvané Built On Glass, konečně na světě?
Chet Faker (obal alba)
S tváří "maskovanou" bohatým plnovousem vypadá spíš jako typický folkař, kterého byste čekali někde na stopu s otlučeným futrálem s kytarou u nohou, než jako muzikant, který si v domácím studiu kutí elektronické beaty a samply. A jeho pseudonym (vlastním jménem Nicholas James Murphy) zase odkazuje k jazzu: jeho oblíbencem je americký trumpetista a zpěvák Chet Baker.
Built On GlassChet Faker vyd. Future Classic/PIAS 2014 |
Hudba Cheta Fakera ovšem prozrazuje spíš vlivy pocházející, podle jeho vlastních slov, z mateřské diskotéky, plné klasických nahrávek soulového amerického labelu Motown, který měl v katalogu takové hvězdy jako Supremes, Jackson 5, Stevieho Wondera nebo Marvina Gaye. Zvlášť ten poslední jako by nad Fakerem držel ochrannou ruku, byť spíš jen jakousi duchovní a náladovou formou než konkrétními hudebními odkazy.
Fakerova hudba na Built On Glass má vlastně velmi strohý sound. Jednoduché rytmické linky downtempa a aranžmá dalších elektronických zvuků, v němž se jen velmi zřídka objeví reálný nástroj, je podklad pod to nejdůležitější. A tím je bezesporu Fakerův opravdu prožitý zpěv, často zmnožovaný do pseudosborových partů, směřujících k ještě hlubším kořenům gospelu.
Je to typická hudba pro milovníky retra, kteří jsou ochotni svůj konzervativismus odhodit ve prospěch přijetí novodobých způsobů tvorby. Ale i pro progresivisty, schopné přijmout, že mnohé z toho, co přináší horký dnešek, už tady jednou bylo a bylo to dobré. Obě skupiny posluchačů by měly na Cheta Fakera zaměřit pozornost.
