Až takřka do desáté hodiny večerní krátil čekání na modly jejich dvorní warm-up DJ James Holroyd. Plaše skryt v anonymní temnotě podia hrál decentní tech-house, na který se sice nedalo moc dovádět, ale několikrát se mu podařilo vyprovokovat halu k nedočkavému vřískotu.
Pak svou produkci náhle utnul, zamával a podium zalila absolutní tma, následovaná fialovým světlem a ozvalo se intro k novému albu We Are The Night, smyčka věty "There´s no path to follow", a pak už se za barikádu z blikajících strojů postavili Chemičtí bratři, nastartovali své mašiny, spustili smyčcový motiv z hitu Galvanize a projektory zahájily slibovanou vizuální pastvu.
Ohromné průhledné plátno za bratry ožilo, z celé jeho plochy vyskakovaly obrazy kreslených pěstí, letadel a vojáků na mikrosekundu sesynchronizované s hudebními důrazy. Motivy války vytřídaly psychedelické tepající kruhy z barevných puntíků, které působily takový atak na smysly, že divák při jejich nečekaném rozsvícení dostal direkt do obličeje. Tom a Ed schovaní pod tou barevnou nádherou nechali promlouvat jen koncertní mutace svých tracků, přelévajících se jeden do druhého.
Divákům tančili nad hlavami barevní tanečníci, děsil je rozšklebený klaun opakující dokola mantru: Just Get Yourself High, pochodující roboty střídaly cákance nátěrové barvy, tygři, ptáci, motýli, 3D průlety mešitami a kostely při písni Believe a ke slovu se nezřídka dostaly i mnohabarevné lasery, skotačící publiku těsně nad hlavami v geometrických obrazcích.
Po hodině a čtvrt odešli pánové ze scény a nechali pulzovat červená světla, aby se vrátili a zahráli to, co si všichni vroucně přáli slyšet – Block Rockin´Beats. Tento track evidentně nebyl na setlistu, protože zazněl bez projekce. Poslední skladbou pak byly Chemical Beats, kdy Rowlands se Simonsem navrstvili hlukové plochy tak, že už to k hudbě mělo na míle daleko. Rozloučili se, odešli a na plátně nechali svůj tradiční vzkaz: Love Is All.
Koncert to byl psychedelický, hlasitý, se silnou punkovou energií. Žádná vzpomínková akce vadnoucích hvězd, ale nelítostný agresivní atak na ušní bubínky a oči, ze kterého šla hlava kolem a který našinec polykal s dětsky otevřenou pusou.
Vizuální složka byla třetím hráčem a byla natolik dominatní a intenzivní, že tam přeci jen špetka toho člověčenství chyběla. Ed Simons se sice snažil ve chvílích, kdy neměl plné ruce práce, vydrápat se ze spárů mašin na okraj podia a komunikovat s davem, ale interakce byla i tak mizivá, protože ve tmě bylo pánům sotva vidět do tváří.
The Chemical Brothers předvedli skvěle poskládaný průřez svým patnáctiletým hudebním přátelstvím. Staré songy dostaly aktuální aranže, nechyběly gradace ani místy až nepříjemné hlukové plochy. Jen té něhy tam bylo poskrovnu. Hala skákala jak o život, fanoušci dostali, co chtěli a obraz, který jim z tohoto koncertu zůstane v paměti, bude mít navždy jasné obrysy.
Duo přesvědčilo, že ještě zdaleka neřeklo vše a že má před svými mladšími kolegy naopak pár kilometrů náskok. Jejich vpravdě umělecká multimediální show jasně ukázala směr, jakým by se živá prezentace elektronických projektů mohla v budoucnosti ubírat.
The Chemical Brothers
We Are The Night Tour, T-Mobile Arena Praha, 10. srpna 2007, pořádala agentura 10:15.
Hodnocení iDNES.cz: 80%
