Lennonova zeď zezelenala
Naše výtvarníky většinou politika nezajímá. Ne tak Rafany! Dohromady se dali před rokem a už kolem sebe párkrát udělali rozruch. "Od začátku jsme chtěli vystupovat jako sevřená jednotka, jejímž cílem je uchopení moci ve výtvarném umění," říkají. Za ideál vyznávají preciznost, boj proti "bezbřehé toleranci, neúnosné letargii a dekadentnímu bahnu". Fascinuje je estetika masy známá z filmů nacistické propagátorky Leni Riefenstahlové. Navenek při svých akcích také ve stylu jakéhosi fašistického retra vystupují. Ve skutečnosti jsou to však vlastně velmi mírní chlapci, které slovo Hitler svorně zvedá ze židle.
Poprvé na sebe Rafani upozornili loni v listopadu, kdy přemalovali na zeleno takzvanou Lennonovu zeď na Kampě. Média pak psala, že tím protestovali proti opoziční smlouvě. "Ta smlouva byla jen jedním z bodů našeho protestu. Média se vždycky chytnou konkrétních věcí nezahalených abstraktními konstrukcemi. Nám ale šlo o vyjádření zdejší atmosféry, kde se vytrácí genius loci a nahrazuje se pouhou formální hrou," vysvětlují Rafani. Za svou akci dostali od magistrátu pokutu.
Ještě větší ohlas měla jejich letošní výstava Český les v Bílině. A to proto, že se nakonec neuskutečnila. Ředitel bílinského Kulturního centra Kaskáda Svatopluk Vašut totiž odmítl rafanská díla zobrazující poválečný odsun Němců z okolních Sudet. "U nás se nenosí angažovanost. My Rafani jsme ale politicky existencionální a zajímá nás historie. V Bílině se nám podařilo ukázat, že si naše společnost ještě nenašla cestu k sebereflexi," říkají Rafani. Na bílinské náměstí pak přišli v černých oblecích s bílou páskou na rukávě a demonstrativně si ostříhali a spálili vlasy.
Jednou nás ocení!
"Lidi náš image a názorová jednota zneklidňuje. Vyvoláváme spoustu nepříjemných konotací, ale s fašismem samozřejmě nemáme nic společného. Totalitní systémy využívaly forem, které už zde byly dávno před nimi, aby dosáhly nejvyšší razance a efektivity. Ty formy teď využíváme my," tvrdí Rafani. Filmy Leni Riefenstahlové se dnes v určitých kruzích začínají chápat jako svébytné umělecké dílo, bez ohledu na jejich prvotní cíle. Podobně svou budoucnost vidí i Rafani: "Až se vyřeší problémy, ke kterým se vyjadřujeme, ukáže se, zda mají naše věci skutečnou uměleckou kvalitu."
V Mánesu předvádějí 514 betonových kvádrů, do nichž je zalit stejný počet mrtvých potkanů. Jejich fotografie visí na zdi jako morbidní kartotéka. "Potkani v tom betonu skutečně jsou," ujišťují Rafani, pro něž je však otázka po skutečném obsahu jejich výtvoru nepodstatná. "V naší práci jde o důvěru a tajemství. Proto je to beton, a ne nějaká průhledná hmota." Větší část potkanů pochází ze ZOO Praha, kde se používají jako krmivo.
Pro Rafany je podstatné jak samo dílo, tak reakce, kterou dokáže vyvolat. Příští rok chtějí trochu zvolnit tempo. Budou se zabývat krásou a čistotou jako společenským fenoménem. Všichni Rafani studují na pražské Akademii výtvarných umění. Část v ateliéru Jiřího Davida, část u Vladimíra Skrepla. Neradi však o sobě mluví jako o studentech: "Ze struktur školy se chceme jako skupina vyvázat. Když studujete, ihned je váš názor brán jako málo trvalý." K situaci školy se zásadně nevyjadřují.
Chceme se tím uživit
Zatím si Rafani budují značku své nesnadno průhledné ideologie. Chtějí ji mít tak silnou, aby se jí dokázali uživit. "Naším cílem je fungovat finančně zcela samostatně, jak to dokážou skupiny hudební. Marketing si děláme sami a naše témata jsou kontroverzní. Proto máme problémy se sháněním sponzorů," tvrdí Rafani. Momentálně prodávají potkaní sarkofágy. Jeden stojí bezmála tři tisíce korun, takže by se mohli teoreticky stát milionáři. Zatím se našli dva zájemci.
