Už je to dávno, víc než třicet let, kdy dva mladíci slíbili písničku Karlu Gottovi. Vzal by je totiž s sebou na největší festival populární hudby do Rio de Janeira. Slavnému zpěvákovi řekli, že mají hit, ale zatím neměli ani slovo, ani notu. V deset večer proto otevřeli láhev irské whisky a v pět ráno se dostavil nápad. Písnička, která té noci vznikla, se jmenovala Lady Carneval a mladíčci Karel Svoboda a Jiří Štaidl. Happy endem této historky je fakt, že Lady Carneval na festivalu uspěla a Karel Svoboda je od té doby naším nejúspěšnějším autorem na poli populární hudby. Stal se hitmakerem.
Je hitmaker v balíku?
|
Jak vznikaly nejslavnější hity? Dočtete se ZDE. |
Podle Karla Svobody silná, zapamatovatelná melodie v kombinaci s dobrým aranžmá a instrumentací. Je prý jedno, jaký je to žánr - jestli techno, pop, opera či symfonie. Na zdi za ním visí diamantová deska za deset milionů prodaných nosičů, takže asi ví, o čem mluví.
Umělecký manažer vydavatelství Monitor-EMI František Fiala je ještě lapidárnější: "Hit je písnička, která se líbí všem - nebo aspoň velkému počtu lidí."
Ovšem Karel Svoboda za posledních deset let nikomu písničku nenapsal. "A proč taky? Můžu místo toho napsat muzikál nebo filmovou hudbu. Psát hity se na tak malém trhu z finančního hlediska nevyplatí."
František Fiala, který má uzavírání smluv s umělci v popisu práce, jeho slova potvrzuje. Na otázku, jestli je autor hitu v balíku, odpovídá jednoduše: "Není."
Jeho příjmy totiž plynou jen z prodejů desek a z veřejného užití písničky, to znamená z jejího hraní v rozhlase, televizi či na diskotékách. Přesná čísla sype z rukávu ředitel nakladatelství ProVox Jiří Paulů, který se léta zabývá smlouvami a autorskými honoráři v oblasti hudby.
Skladatel i textař jsou placeni hudebním vydavatelstvím v závislosti na tom, kolik kusů nosičů s písničkou se prodá. Počty to jsou jednoduché. Za jednu písničku na profilovém albu zpěváka dostane skladatel stejně jako autor textu korunu až korunu padesát za každý prodaný nosič v závislosti na jeho konečné ceně. Je to pevně stanovené procento z ceny, za kterou vydavatel předává nosič distributorovi a ta je pochopitelně mnohem nižší než cena v obchodě. V současné době je úspěch, pokud se prodá deset tisíc kusů, za 15 tisíc už je zlatá deska. Takže za písničku, byť by byla sebevětším hitem, není ani patnáct tisíc korun. I ty dostane skladatel tak půl roku poté, co nahrávka vyjde.
"Aby to byl pro autora zajímavý kšeft, musí napsat na desku všechny písničky sám, pokud možno hudbu i text, a té desky se musí prodat aspoň šedesát tisíc kusů, což je na současné poměry trochu zázrak. Není divu, že pro autora je zajímavější zakázka na půlminutový hudební motiv do reklamy," říká František Fiala z Monitor-EMI, který "udělá" až třicet českých desek za rok.
Ať si to píší sami
Počty prodaných nosičů snižuje to, že zájem o kulturu pomalu upadá, ale především nelegální vypalování cédéček. Tytam jsou doby, kdy singlu Lásko má, já stůňu se prodalo tři čtvrtě milionu kusů. Dnes je za patnáct tisíc prodaných nosičů zlatá deska, za třicet platinová.
A že by za skladatelem přišel zpěvák, položil dvě stě tisíc na dřevo a řekl: napiš mi písničku? Na to Karel Svoboda jen pobaveně vrtí hlavou. "To v našich krajích opravdu není zvykem," přiznává zpěvák Daniel Hůlka. "Mně píší písničky hlavně kamarádi. V zahraničí se to ale určitě dělá."
"Interpreti si za jeden večer vydělají tolik, kolik skladatel za rok, tak ať si to píší sami," volá rozhořčeně Karel Svoboda. Naráží na to, že honoráře interpretů se pohybují mezi třiceti a třemi sty tisíci korun za vystoupení. Na takovou sumu by musel skladatel vydělávat dva roky.
"Hitmakeři budou existovat, pokud tím uživí své rodiny nebo aspoň sami sebe. Já mám sice na chodníku zaparkovaného jaguára, ale to proto, že jsem napsal hudbu k devíti stovkám německých filmů. Moje životní úroveň není z českého trhu." Jeho slova potvrzuje pět zlatých desek od německé firmy Polydor, které visí na zdi. Každá je za 250 tisíc prodaných nosičů a všechny dohromady jsou za Včelku Máju.
Strach, že už nic nenapíšu
Ale vraťme se ještě na chvíli k tomu, co je to vlastně hit. Těžko říct, krčí rameny nejznámější textař současnosti Michal Horáček. "Hit znamená něco trefit, ale střílí se poslepu."
Ke svým největším hitům má trochu rezervovaný přístup. Ten nejúspěšnější, Levandulová v podání Hany Hegerové a Petra Hapky, prý vznikl jako oddechovka na jinak závažné album Potměšilý host. "Je to na hranici parodie, něco jako Pytlákova schovanka, jak tam vždycky Hapka řve: levandulová, levandulová." Stejně tak nemá rád Bude mi lehká zem, duet Jany Kirschner a Petra Hapky, text, který výjimečně napsal na hotovou hudbu.
Lídr skupiny Olympic Petr Janda se nad otázkou, jak na hit, moc nezamýšlí. "Vždycky hledám nápad. Písničku bez nápadu umím taky, ale to je klišé, kdy člověk splácá pár akordů a zazpívá nějakou melodii. To mě nebaví. Pokud nápad je, stačí jeden dva takty na celou písničku."
Nepropadá někdy autor takových hitů jako Želva, Slzy tvý mámy nebo Jasná zpráva depresi, že už nenapíše ani notu? Prý pokaždé, když si sedne k nástrojům. "Někdy složím písničku za pět minut, jindy za týden utrpení v pracovně neudělám nic. Problém je v tom, že už toho strašně moc znám, strašně moc písniček, melodií, harmonických zvratů, bojím se opakování, nepřežil bych vykrádání, a ať jdu tudy či onudy, pokaždé narazím na známý hit. Musíme si uvědomit, že je stále pouze dvanáct půltónů, prostě s tím toho člověk moc nenadělá," říká.
Asi něco bude na památné větě Paula McCartneyho, kterou vyřkl už v roce 1969: Každá úspěšná skladba prý musí připomínat píseň, která už jednou úspěšná byla.
Napsat hit je jednoduché - zkus to!
"Co všechno musí mít hit?" přemýšlí hudební publicista Miloš Skalka, který se v branži pohybuje přes třicet let, a potáhne z cigarety. "Mimochodem hit může být kvalitní, výborná písnička, nebo taky úplná blbost. Ale budeme se bavit raději o té první variantě."
Podle něho to není tak složité. Hit musí mít jasnou, snadno zapamatovatelnou melodii a zajímavé harmonické postupy. Aranžmá by nemělo být moc komplikované, příliš nástrojů je spíš na škodu. Důležitá je stopáž, která by měla být mezi 3.20 až 3.30 minuty, výjimečně může být písnička pětiminutová. S příběhem obsaženým v textu by se měl posluchač identifikovat. Zapamatovatelný, neobvyklý slogan, například Bude mi lehká zem či Preťal som si žily, když mluvíme o dvou největších hitech dneška, je důležitý. Naprostou samozřejmostí je, že musí být písnička dobře zazpívaná.
"Zní to jednoduše?" usmívá se Miloš Skalka. "Tak to zkus!" A je tu ještě jeden aspekt, možná nejdůležitější. Sebekrásnější song nemá šanci zabodovat v hitparádách, pokud se několikrát denně neobjeví ve vysílání.
"Protože u nás hudební kanál jako MTV nebo Viva nemáme, plní jejich roli rádia," vysvětluje František Fiala, který spolupracoval na výrobě alb Lucie Bílé či Báry Basikové. "O tom, co se zařadí do programu, rozhodují dramaturgové. Na nich záleží, jestli se skladba objeví v takzvaných velkých rotacích, kde se pak opakuje několikrát za den po dobu tří měsíců. Prosadit se v opatrném českém prostředí je těžší než třeba v otevřenější Británii."
Právě vkus hudebních manažerů a dramaturgů rádií leckdy určuje, která písnička z profilového alba se stane hitem. Mají totiž šanci poznat to dopředu lépe než sami tvůrci. Ti se vesměs shodují, že někdy je samotné překvapí, která jejich písnička prorazí, a která naopak zapadne.
Moc hudebních magnátů jde dokonce tak daleko, že dokážou udělat populární zpěvačku i z manekýnky bez hudebního sluchu či z čtveřice diskotékových tanečníků a hit ze zhudebněného telefonního seznamu. Ale to už je přece jenom jiná kapitola.
K tématu hit snad už jen jednu historku z této oblasti: Ilona Csáková si většinu písniček na posledních albech napsala sama. Málokdo to ví, protože díky rádiím se prosadily hlavně ty převzaté. "Třeba diskotékově předělané Tornero v rádiích úspěšně bodovalo, ale sami dramaturgové Iloně říkali, že už to přehání. Když teď tedy přišla s vlastními písničkami, pro změnu prohlásili: škoda že nemá žádnou převzatou,“ říká František Fiala.
Budoucnost? Zpívající autoři
Cestou Ilony Csákové se však budou muset brzy vydat i další zpěváci. Například Karel Gott, který už tři roky nevydal cédéčko, protože nemá nový repertoár, teď prý chodí a říká, že si začne psát písničky sám. Ostatně už to jednou zkusil, v šedesátých letech, a byl v tom dokonce úspěšný. Před pětadvaceti lety mu jednu skladbu slíbil i Petr Janda, ale jak sám říká, už z toho asi nic nebude.
"Požádat někoho o písničku není sice nic intimního, ale stejně to dělám s jistým ostychem," přibližuje svůj vztah k tvůrcům zpěvák Daniel Hůlka. Nedostatek písniček prý nepociťuje, ale dá to práci a hledání. Navíc si myslí, že každý zpěvák si nejlépe zazpívá to, co si napíše sám, takže začal skládat.
"To je celosvětový trend. Na Západě je devadesát procent interpretů zároveň autory," říká Miloš Skalka. "Nestačí být jen dobrým zpěvákem, je potřeba být i dobrým skladatelem, textařem, aranžérem a ještě na něco hrát." Interpreti, kteří si sami píší písničky, jsou navíc v úplně jiné pozici než autoři. Za skladbu totiž nedostanou jen autorský honorář, ale dále ji zhodnocují každým vystoupením.
Petr Janda je zpívajícím autorem už přes třicet let. Sypal hity z rukávu, třeba v osmdesátých letech za měsíc složil album. "Osmý den, Jasná zpráva. Tou dobou jsem podřezával barák a izoloval zdi. Podřízl jsem metr, skočil jsem ke kytaře a udělal písničku. Měl jsem doma zařízení, které mě doprovázelo, takže to vypadalo, jako když hraje celá kapela," vzpomíná legendární rocker. S tímto repertoárem Olympic dodnes objíždí své štace.
Z autorů, kteří dnes písničky pouze píší pro jiné interprety, vlastně zbyl pouze Pavel Krejča, píšící pro Petra Spáleného, a Michal David, který zásobuje několik zpěváků. Napsal například hit Heleny Vondráčkové Dlouhá noc.
Skladatel Jindřich Brabec, autor Malovaného džbánku či Modlitby pro Martu, textaři Zdeněk Borovec či Jiří Štaidl odešli navždycky, Karel Svoboda skládá muzikály a filmovou hudbu, Zdeněk Barták píše hudbu především pro televizi. Legendární duo Jiří Šlitr a Jiří Suchý už neexistuje. O moc víc hitmakerů jsme za posledních padesát let neměli.
Každý ho chce mít
Interpreti i autoři se na slovo hit tváří trochu pohrdavě. "Nevybírám si písničky podle toho, jestli mají šanci stát se hitem," říká Daniel Hůlka. "Nemám ambici psát hity - to je něco, co se rychle zprotiví, rychle vyhoří. Toužím po tom, dělat písničky, které by žily věčně," přizvukuje mu Michal Horáček.
I Karel Svoboda přiznává, že mu vyhovuje, že song z muzikálu má daleko větší životnost než jednotlivá písnička. Na druhou stranu skupina Olympic se pokusila převést svou touhu vykašlat se na hity do praxe. Při přípravě nové desky Karavana si muzikanti řekli, že si udělají vlastní desku pro radost. Když potom album nabízeli komerčním stanicím, nikdo ho nechtěl. "Doslova nám napsali: Tohle hrát nebudeme," lituje Petr Janda.
Ale svou desku chce prodat každý, takže blíž pravdě bude asi Miloš Skalka, který tvrdí, že hit chce mít každý, ale v 99 procentech se to nepovede. Hitmakeři na zakázku jsou totiž ohroženým druhem. I ti, kteří navzdory tomu, že je to nelukrativní povolání, ještě píší, si vybírají. Ve zlatých šedesátých letech, kdy se utvářel český showbyznys, byli všichni stejně mladí - zpěváci i skladatelé hitů. Všichni byli víceméně přátelé, měli spoustu možností, přáli si navzájem úspěch. Za dvacet let normalizační kulturní politiky se autorům zúžilo odbytiště. Bylo jen pár vyvolených interpretů. V undergroundu už bublala jiná hudba, která byla v opozici k oficiálnímu popu a jejíž interpreti byli zároveň i autory.
Soumrak hitmakerů znamená i soumrak interpretů. Budoucnost patří zpívajícím autorům, tvrdí to všichni. Anebo že by se česká pop-music vydala cestou sousedního Německa? Tam se totiž vyrábějí komerční diskotékové hity efektivně. Firma má dva až tři produkční týmy, které si mezi sebou vyměňují pár písniček, jež už jednou zabraly. Přearanžují je a hlavně k nim dosadí jiný obličej. Interpret, na němž je nejdůležitější právě ten obličej a postava oblečená týmem vizážistů, jen otvírá pusu a zpěv za něj obstará jeden z dlouhé řady čekajících zpěváků, kteří sice dobře zpívají, ale zdaleka tak dobře nevypadají.
"Naštěstí se tyhle podvůdky u nás považují za prohřešek proti dobrým mravům," tvrdí umělecký manažer Monitor-EMI František Fiala. Zatím.
 I interpreti jako Lucie Bílá řeší problémy s repertoárem: Nemají co zpívat. |
 Michal Horáček nemá rád hity. Ke své písni Bude mi lehká zem má vysloveně rezervovaný přístup. |
 Daniel Hůlka tvrdí, že zpěvák stejně nejlíp zazpívá to, co si napíše sám. |
 Petr Janda |
 Karel Svoboda |
