Všechno začalo nápadem, který jsem načrtl na rub účtu v restauraci, kde jsme o plakátu rokovali (obrázek 2). Z druhé strany je na lístku zmínka o čtyřech lahvích vína a osmi panácích, což ledacos vysvětluje.
Protože jsme měli trochu obavy, že se motiv bude těžko fotografovat a herecké hvězdy budou na výsledném snímku k poznání ještě méně než na mé kresbě, navrhl vyhlášený fotograf Roman Černý "…že to pro jistotu vyzkoušíme" a nahnal nás před objektiv.
K filmu Ženy v pokušení - obrázek č. 2
Vznikla tak jakási "maketa" budoucího plakátu (obrázek 3). Jsou na ní zachyceni (zprava): producent Tomáš Hoffman coby Lenka Vlasáková, asistentka fotografa Monika představující Veroniku Kubařovou a má maličkost jako Eliška Balzerová. Povšimněte si mého excelentně koketního výrazu.
Jestli se někdy rozhodnou natočit Zkrocenou horu II, tak mi určitě zavolají.Také bych poukázal na elegantní gesto ruky pana producenta.
K filmu Ženy v pokušení - obrázek č. 3
Lenka Vlasáková musela vynaložit veškerý svůj herecký um, aby se jí ho podařilo alespoň částečně napodobit. Mužná silueta, ke které vzhlížíme patří chlapíkovi, kterého jsme do ateliéru dotáhli ze dvora, kde zrovna odhrnoval sníh.
Za týden bylo už jen potřeba nafotit vše naostro s opravdovými herečkami. Nalíčili jsme je, oblékli a posadili do "kavárny". Ovšem dostat z nich ten správný svůdný výraz se stále nedařilo.
Roman jim tedy pověsil na stativ těsně vedle objektivu fotografii jakéhosi nahého pornoherce, aby se měly na co dívat a najednou to dámám šlo samo. Jejich pohledy se nám ale teď zdály až příliš vilné, a tak jsme krasavce sundali a já zaujal jeho místo.
K filmu Ženy v pokušení - obrázek č. 4
Bleskově jsem vystřihl svou nejvyzývavější svůdnickou pózu. Není proto divu, že následující okamžik fotograf zachytil snímek s číslem 4.
To jsem ještě netušil, jaký jsem si na sebe svým pózováním upletl bič. Kvůli sněhové kalamitě totiž nedorazil původně domluvený model, který měl na plakátu ztvárnit siluetu chlapského sexuálního symbolu.
Jak vznikal film Ženy v pokušeníJiří Vejdělek exkluzivně pro iDNES.cz popisuje úskalí i slasti tvůrčího procesu |
Bylo potřeba za něho zaskočit, a protože v ateliéru kromě fotografa nikdo jiný mužského pohlaví nebyl, zbylo to na mě.
Upřímně řečeno, od té doby, co se moje fotka z maturitního tabla začala prodávat v některých lékárnách jako velmi účinné dávidlo, se fotím dost nerad. Než jsem se ale vzpamatoval, navlékli mě do kostýmu a postavili před objektiv (obrázek 5).
"Neboj, už jsem fotil horší," uklidňoval mě fotograf. "Otoč tu hlavu ještě trochu, ať je víc v záběru." Udělal jsem to.
"Ne, ne, proboha. Vrať ji! Zhasneme tady ty přední světla… Lepší. A ještě i ty zadní… Výborný," slyšel jsem fotografa jásat ze tmy. "A přinejhorším ho ještě vyretušujeme v počítači," pošeptal asistentce.
Jak vidíte, u českého filmu musíte být schopni všeho. Potom, co jsem spáchal scénář, pomáhal schrastit finance, proseděl natáčení na režisérské židli, jsem teď ještě zprznil plakát. Jestli do kina nikdo nepřijde, tak nevím, na koho se budu vymlouvat.
