Martin Langer, který za pátou ze svých dosud vydaných šesti básnických sbírek Pití octa obdržel prestižní Cenu Jiřího Ortena pro autory do třiceti let, si usmyslel objet vlakem Českou republiku během deseti dní. Nápad na první pohled vcelku banální se mu podařilo nejen zrealizovat, ale také z něj vytěžit poměrně zajímavé výsledky.
Vlastně v žádném z uměleckých oborů, kterých se během Cesty kolem "zmocnil", není Langer profesionál (ostatně, sám je co do množství povolání, kterými prošel, typickým - jak se za minulého režimu říkalo - fluktuantem; a vlastně je jím dnes i v uměleckém smyslu). Jeho prozaické texty v knize nejdou vždy úplně "po srsti". Leckteré jeho fotografie poněkud postrádají "nadstavbu", kterou známe od význačných představitelů tohoto oboru. Jeho filmová kamera je amatérsky roztřesená.
Nic z toho ale není to nejpodstatnější. Langerovi (a jeho parťáku Radkovi, který s ním celou cestu vykonal a objevuje se ve dvacetiminutovém filmu coby "reportér") se podařilo pojmout téma cesty vlastně bez ohledu na to "odkud" a "kam", když už, tak spíše "kdo" a snad i "s kým". Tedy v obecném slova smyslu. Stejně jako Kerouakovo Na cestě (aniž by se obě knihy měly za každou cenu srovnávat) není žádný cestopis po Spojených státech, ani Cesta kolem není a snad ani nemá být v prvním plánu popisem toho, jak například vypadá nádraží v Uherském Hradišti.
Langer reflektuje svou vlastní, osobní cestu, své "vymknutí z kloubů" a pak také lidské příběhy - samozřejmě, jejich nejplatnější a také nejtuctovější přívlastek zní "hrabalovské". Zadání ujet za deset dní tři a půl tisíce kilometrů sice nutně muselo vést k jisté povrchnosti a nemožnosti se u toho kterého příběhu (nebo v některém lokále či na zajímavém nádraží během cesty) zastavit na delší dobu, i to málo lidských střípků ale stojí za to a některé z nich patří ke skutečně podivuhodným. Včetně druhotných postřehů, které by se přímo daly označit za sociologické.
Cesta kolem - dokumentární film, 1. díl
Kýžené hloubky dosahuje Langer vlastně zejména v okamžicích, které s hlavní náplní projektu souvisejí jen okrajově. Třeba v pasážích, které "figurkářsky" vyprávějí o osazenstvu Lokobaru ve Všetatech, Langerově současném bydlišti - to má odpozorované dokonale, má na to čas. To je ovšem téma na jinou knihu. Ale silný je i tam, kde může osvědčit svou schopnost zkratky, což není u básníka nic divného. Řeč je o popiskách k jednotlivým fotografiím, které na pár řádcích řeknou mnohem víc než celé odstavce v Deníku, který je hlavní textovou částí knihy.
Cesta kolem - dokumentární film, 2. díl
Dokumentární film je - a pravděpodobně jednou provždy bude - k vidění pouze na internetu, k některé použité hudbě (jsou zde nahrávky leckoho od Vladimíra Václavka po Led Zeppelin) nebyla poskytnuta autorská práva. Fotografie, nazvětšované do velkých formátů, ale putují republikou. Aktuálně budou vystaveny od 14. dubna v pražské čítárně sdružení Unijazz (Jindřišská 5).
Martin Langer: Cesta kolem
vyd. Labyrint, 112 stran
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
