Ráj hned teď totiž dva mladé palestinské atentátníky prvoplánově neodsuzuje, ale na druhé straně je zase ani prvoplánově nechválí.
Hany Abú-Assad jejich osudy a cestu k závěrečnému atentátu předestírá s velkou dávkou empatie, takže snadno vznikne pocit, že hranice mezi dobrem a zlem je ve filmu nakreslená víc než jasně. Zvláště po monologu jednoho z mladíků, který se dobrovolně vydá na opakovanou cestu do centra Tel Avivu.
Abú-Assad chtěl natočit film, který by pomohl poodhalit důvody mladých lidí k podobnému jednání, nikoli agitku, jež by se přiklonila na jednu nebo druhou stranu.
Podařilo se. Film sice vyústí prostřednictvím dívky Suhy v argument, že je minimálně nesmyslné dávat Izraeli další argumenty k vojenským zásahům, nehledě na zabíjení civilistů, ale zároveň poskytuje expozé situace, které činí pochopitelným, že mladí rozzlobení muži už dále nehodlají snášet život v ghettu.
Jistý zádrhel je snad jen v procesu názorové proměny jednoho z atentátníků. Takřka kopernikovský obrat právě toho nadšenějšího z obou mladíků během krátké chvíle je vyloženě násilný a velmi nepravděpodobný.
Na druhou uznávám, že žiju ve světě, kde mi na cestě domů nikdo nemíří na hlavu automatickou puškou, neprohledává mi věci a kde se snad nestane, že se někdo rozhodne explodovat v autobuse.
RÁJ HNED TEĎ
Distribuční premiéra 6. dubna 2006
Více o filmu a tvůrcích čtěte ZDE
Hodnocení iDNES: 
