Řezník si nepřelepil ústa jako svého času Richard Krajčo, naopak je měl řádně proříznutá a řekl od plic, co si nejen o Slavíkovi myslí. Je na každého úsudku a vkusu, zda se s jeho názorem ztotožní, či nikoliv, faktem nicméně je, že hledat kvalitu v písních oceněných je trochu pomýlené.
Český slavík je a vždy byl odrazem popularity toho kterého interpreta. Absolutní vítězství Marka Ztraceného tudíž svědčí pouze a jenom o tom, jak velkou a věrnou má fanouškovskou základnu, nemá nic společného s tím, jak kvalitní či nekvalitní hudbou se prezentuje.
Rovněž tak triumf Ewy Farne nad slavíkovskou stálicí Lucií Bílou neberme primárně tak, že Farna má lepší repertoár než její kolegyně. A že Mirai pokořil miláčky českého národa Kabát? Inu, viděli jsme sami, šedivějící pánové už prostě netáhnou tolik jako vystajlovaní a křepcí mladíci.
Český slavík svědčí o opatrném vkusu českého masového publika. „Mladé“ vezmeme na milost, až když se s nimi dostatečně seznámíme na televizních obrazovkách. Máme rádi žertovné písničkáře, pinkající si se slůvky, proto Pokáč, proto objev roku Michal Horák.
Zabírá to, co je okamžitě srozumitelné, hezké, třpytivé, tudíž Kryštof. Dostatečně etablovaný, zglajchšaltovaný, uchu navyklému „krokovacího“ popu libý. Jen ten Řezník z toho trčí jako zakrvácená kudla ze zad...koňského handlíře.
Jeho ostrá slova se u slavíkovské cílové skupiny patrně minou účinkem, přesto bylo dobře, že je pronesl. Kdyby nic jiného, dokázal alespoň na chvíli rozhodit bohorovné moderátory, pro které je největší punk dělat si legraci z Bohuše Matuše a Ilony Csákové.
Největším paradoxem samozřejmě je, že je Řezník pronášel z pozice vítěze ve své kategorii, tedy hip hop a rap. Je nejspíš jasné, co si o svém ocenění myslí a že se na žádném dalšími ročníku už neobjeví. Nicméně díky němu si mohou organizátoři pogratulovat, tak razantní start obnovené ankety pravděpodobně nečekali. A i díky němu se bude v souvislosti se Slavíkem mluvit i o něčem jiném, než zda je Marek Ztracený důstojný nástupce Karla Gotta.
