Plastic People Of The Universe během premiéry hry Rock'n'roll v Národním

Plastic People Of The Universe během premiéry hry Rock'n'roll v Národním divadle - Praha (22. února 2007) | foto: ČTK

Český Rock’n’Roll: bez jiskry a bez napětí

  • 2
Okolnosti uvedení Stoppardova Rock’n’Rollu v Národním divadle velí začít kritiku v pozitivním duchu.

Když světově proslulý dramatik s českými kořeny napíše hru pojednávající (mimo jiné) o Československu, je nepochybně dobře, že se titul záhy objeví i na naší první scéně.

Pokud je osou hry rocková hudba (coby ztělesnění potřeby svobody) a často se mluví o skupině The Plastic People of the Universe, působí jako docela dobrý nápad, když Plastici před představením zahrají naživo – tím spíše, že setkání poněkud obstarožní undergroundové legendy s měšťanskou nádherou zlaté kapličky vyhlíží naprosto surreálně.

Zde však pozitiva inscenace bohužel končí. Sama hra totiž není nezpochybnitelně zdařilým opusem a přenos do českého prostředí její slabiny ještě zvýrazní. Především ve scénách z českého disidentského a undergroundového prostředí nepříjemně trčí, že autor musel neinformovanému britskému publiku vše podávat hodně názorně a přehledně.

A naopak. Klíčová postava anglické poloviny, skalní komunista-intelektuál Max, není pro české publikum respektovatelným oponentem, ale pouhou směšnou figurkou.

To všechno režisér Ivan Rajmont vyvedl ve "standardním" stylu Národního divadla: názorná gesta a pečlivě deklamovaný text spolehlivě otupí i proslulou ironickou břitkost Stoppardových dialogů. O sentimentalitě finále na strahovském koncertu Rolling Stones ani nemluvě.

Výsledkem je zdlouhavá inscenace bez jiskry, bez napětí a bez důvěryhodných postav; díky pohodlným sedadlům Národního divadla lze sice tři hodiny nenápaditě zaranžovaných politických diskusí (prokládaných hudebními ukázkami) vydržet, moc velké potěšení to však není.

A na závěr ještě jedna výmluvná drobnost. Autor i inscenátoři si dávají záležet na přesném časovém určení jednotlivých scén: pokud se tedy hudbymilovný protagonista Jan prochází pod obrovským titulkem "PODZIM 1968" a pod paží přitom třímá desky, které vyšly až v sedmdesátých letech, působí to trochu hloupě.

TOM STOPPARD - Rock’n’Roll
Národní divadlo Praha. Překlad Jitka Sloupová, režie Ivan Rajmont. Účinkují The Plastic People of the Universe, David Prachař, Alois Švehlík, Miluše Šplechtová, Lucie Žáčková, Jan Hartl, Petra Špalková, Ondřej Pavelka a další. Délka 190 min., premiéra 22. února.
Hodnocení MF DNES: 50%