Na první pohled Český lev vskutku vystrčil drápy. Bez ohledu na pevné pozice tvůrců, kteří dosud sbírali ceny téměř automaticky a často v balíku, bez ohledu na diváckou úspěšnost výpravného Tmavomodrého světa či lidskou konejšivost více televizně laděného Babího léta, přiznala Česká filmová a televizní akademie svou nejvyšší trofej Otesánkovi. To jest Dílu s velkým D, možná že ne obecně líbivému, dosti nezvyklému, ale rozhodně dílu filmařsky jedinečnému. Navíc poprvé oddělila cenu za nejlepší film od ceny za režii, čímž prokázala soud hodný odborníků. Pochlapila se!
Anebo, což je jen spekulace, akademici své rozhodování bezděčně "přetaktizovali". Poprvé totiž hlasovali nadvakrát a ve druhém kole, kdy volili už jen ze tří kandidátů, mohli uvažovat takto: dát hlas těm "svým" se nesluší, podpořit silného soupeře je zase sebevražda. Pak se volí zdánlivý "třetí v řadě"; a ten se směje.
Tak či onak, výsledek všichni respektovali, dokonce uznávali, že dvoukolový systém volby činí celou hru takříkajíc "férovější" i napínavější. Ostatně když to takhle dělají i američtí kolegové při Oscarech, asi na tom něco bude, soudilo se v kuloárech.
Ale opravdu se tolik změnilo? Když se totiž sečtou udělené sošky čistě statisticky "na kusy", pak zástupci oné divácky tradiční, vypravěčsky přehledné linie hezkého českého filmu, Tmavomodrý svět a Babí léto, zůstávají v početní převaze osmi sošek. Kdežto zbylí tři vítězové, stylizovanější, odlišnější, duchem mladší Otesánek, Divoké včely a Rebelové, mají dohromady cen jen pět.
A ještě jedna věc naznačuje, že navzdory lví odvaze přece jen koza starých zvyků přežívá. Pokud totiž akademie usoudila, že nejlepším filmem roku je Otesánek, proč tedy k nominacím na Oscara loni v říjnu navrhla Tmavomodrý svět? Že by zase taktika? Nebo za těch pár měsíců akademici prohlédli a změnili názor? Nebyli by sami. Také kritikové nejprve na Febiofestu dali svou cenu Kristián filmu Otesánek - a pár dní nato putovala další cena kritiků, tentokrát oslovených akademií, pro změnu Tmavomodrému světu. V Česku se opravdu skoro nedá prohrát.
