Bábu z ledu už členové České filmové a televizní akademie poslali za Oscarem, byť neúspěšně, takže ji nemohou zapřít. Svěrákovo retro Po strništi bos, které už má dvě předběžné ceny, od fanoušků a za plakát, je bezesporu realizačně na výši.
Příběh o Miladě Horákové nelze pominout z pietních příčin, Kvarteto dejme tomu z důvodů uměleckých a Špína zastupuje postfederativní model, kdy slovenský film vzniká za české podpory.
Až potud jsou šance rozděleny vskutku akademicky uvážlivě. Ovšem vyplývá z nich totéž, co filmoví kritici psali celý rok, tedy že žádné zjevení se nekonalo. Navíc i fakt, že se akademici pořádně zapotili. Vybírali totiž z 51 celovečerních hraných, animovaných a dokumentárních děl uvedených loni do kin. Což znamená bezmála jednu domácí premiéru každý týden, a protože většina filmařů do kina moc nechodí, museli celoroční dávku zvládnout takříkajíc „ve zkráceném řízení“. A to jim člověk znalý loňské produkce opravdu nezávidí.
Navíc je čeká ještě podobně nezáživný výběr televizních nominací za film či minisérii a seriál roku, které budou oznámeny 12. února. A na slavnostním vyhlášení vítězů 10. března, které slibuje novou podobu sošky Českého lva, se budou muset protleskat patnácti kategoriemi.
Zaslouží si tedy naši filmaři politování? Naopak, dobře jim tak. Třeba konečně uznají, že zahltit kina zbytečnými filmy nemá smysl: mimo dokumenty jich do finále Lvů beztak proniklo jen deset.
