Začátek jedné z pasáží připomíná motiv z cyklu Zima ze Čtvera ročních dob, jednoho z nejznámějších Vivaldiho děl. Macek nyní se svým souborem Hofmusici chystá její obnovenou světovou premiéru.
Ve Španělském sále Pražského hradu tak 3. května zazní téměř po 300 letech. Vstupenky na představení jsou v síti Ticketpro v rozmezí od 600 do 1 400 korun.
Opera vznikla pro českého zákazníka
Argippo, kterou uvedla na podzim 1730 italská operní společnost z pražského paláce hraběte Šporka, napsal skladatel přímo pro tuto scénu. A nejspíš ji tam i sám dirigoval.
A. Vivaldi - Čtvero ročních dob, ukázka část Zima
(hraje Gil Shaham)
„A impresário, jakýsi manažer, operní společnosti, která působila v pražském paláci hraběte Šporka, byl Benátčan Antonio Denzia, Vivaldiho přítel. Řada jeho zpěváků účinkovala v benátských premiérách Vivaldiho oper. Sám skladatel působil jako Denziův agent, za Alpy mu posílal partitury operních novinek, vyhledával a doporučoval mu zpěváky,“ říká Macek.
Denziova společnost uvedla v Praze šest Vivaldiho oper. A Argippo tam autor sám provedl. „V letech 1729–30 žil Vivaldi ve Vídni a Praze, takže je víc než pravděpodobné, že operu sám dirigoval. Bylo běžné, že skladatel operu napsal a pak ji také řídil,“ vysvětluje Macek.
Pátral v životopisech zpěváků
Opera byla dosud známá pouze z dobového tisku libreta uloženého v Národní knihovně, o hudbě si muzikologové mysleli, že se nedochovala. Macka napadlo prozkoumat další působiště zpěváků, protože árie tehdy putovaly s nimi: když pěvec přišel třeba z Prahy do Drážďan a jeho árie měla úspěch, tak se s ní mohl blýsknout „Někdy se i jako hity strčily do jiné opery,“ poznamenal Ondřej Macek.
Pavel Šporcl: Vivaldi je bigbít
Z repertoáru špičkového houslisty
Po pohřešovaném díle pátral v životopisech zpěváků a z libret zjistil, že tři italští pěvci poté, co pražské divadlo vyhořelo, působili v roce 1733 téměř šest měsíců v Řezně.
V knížecím soukromém archivu Thurn–Taxisů tam v prosinci 2006 sice pod Vivaldim nenašel nic, ale mezi v anonymním rukopisu objevil svazek italských árií z 30. let 18. století, s incipity – začátky textů. A značnou část rukopisu tvoří árie, jejichž texty jsou totožné s áriemi libreta pražského Argippa.
„Půjčil jsem si je do studovny, a když jsem otevřel tu partituru, zmocnila se mě euforie. Vivaldiho rukopis se pozná po dvou taktech. Byl to on,“ popisuje badatel.
Podařilo se mu objevit více než dvě třetiny celého díla. Že je pravé, si ověřil, když árie porovnal s dalšími Vivaldiho operami. Nález pak uznala i vědecká komise Institutu Antonia Vivaldiho v Benátkách. S jeho objevem lze srovnat pouze torzo Vivaldiho opery, které se podařilo najít před pěti lety v Berlíně.
Pro operu vznikají speciální dobové kostýmy
Opera má tři akty a na tehdejší poměry je krátká, trvá jen dvě a čtvrt hodiny. Je to příběh o záměně dvou princů, kteří se ucházejí o princeznu, přičemž jeden z nich ji svede. „Takový typický barokní svár lásky, žárlivosti, cti a pomsty,“ podotýká Macek s tím, že ji lze bez velkých problémů rekonstruovat.
Se souborem Hofmusici, který diriguje a v němž hraje i na cembalo, ji začal zkoušet. Jeho členové mají dobové nástroje, už se šijí i speciální kostýmy podle barokních návrhů.
Ve Španělském sále se 3. května představí Hofmusici v mezinárodním obsazení: na scéně bude pět sólistů, osm zpěváků a 24 hráčů v orchestru. „Koncertní mistr bude Maďar, hlavní zpěvačka ze Salcburku, dál třeba dvě Polkym a jedna Američanka,“ upřesnil Macek.
Reprízu plánuje sedmatřicetiletý hudebník, který působí na zámku v Krumlově a spolupracuje s tamní Nadací barokního divadla, právě na této unikátní scéně. Druhou 23. října v Benátkách.