Jaké ohlasy Česká knihovna, na jejímž vydávání se kromě jiných podíleli Jiří Gruša a Peter Demetz, vyvolala v zahraničí?
Německy psaná média nadšeně přivítala zejména prózu Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala. Podle spisovatele Pétera Esterházyho jde dokonce o nejlepší Hrabalovo dílo – i s ohledem na kvalitní překlad Susanny Roth. Ceněn byl výbor z díla Karla Hynka Máchy a Jakuba Demla, chválena korespondence Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka.
Deník Neues Deutschland podotkl, že uměleckost dopisů Boženy Němcové vyniká hlavně ve srovnání s jejími někdy kýčovitými biedermeierovskými prózami. Vedle Hrabala sklidil velký ohlas i výbor z tvorby Richarda Weinera. Podle listu Frankfurter Allgemeine se díky České knihovně daří očistit Weinera od zjednodušujícího přízviska "český Franz Kafka". Prodejnost žádného svazku však podle médií nepřesáhla trojciferné číslo.
Důkladnému rozboru podrobil Českou knihovnu odborný časopis Bohemia, který vydává Collegium Carolinum v Mnichově, a sborník Sprachkunst vydaný Rakouskou akademií věd ve Vídni. Už v roce 2001 Bohemia upozornila, že výběr děl je problematický a zejména texty Jaroslava Haška v souboru Urschwejk (Prašvejk) neodpovídají hodnotou ani Haškově tvorbě, ani významu českého písemnictví.
A proč se v antologii spisů Karla Havlíčka Borovského neobjevil článek Slovan a Čech? Havlíček zde odmítá slovanskou vzájemnost s tím, že vzhledem k nebezpečí hrozícímu z Ruska mají Slované šanci na svébytný vývoj jen uvnitř rakouského státního svazku.
Za doklad evropského rozměru české literatury považuje Bohemia svazek věnovaný Bohumilu Hrabalovi, dodává však, že pokud by měla mít edice větší než jen sociálně-historický význam, bylo by třeba při výběru brát větší ohled na celoevropský kontext.
Literární vědec Jiří Holý ve sborníku Sprachkunst upozorňuje na některé nesmysly v doslovech či na záložkách knih: že Václav Havel byl zvolen prezidentem už v listopadu 1989, nebo na bombastické tvrzení, že Jan Patočka "přišel o život při policejním výslechu".
Holý České knihovně právem vytýká, že nechala stranou F. X. Šaldu a že ignoruje Havlíčkovy epigramy. Nejzávažnější výhradu má k vydání hry Václava Havla Zahradní slavnost. Dokazuje, že překladatel August Scholti vypustil z Havlova textu celé výrazy: "Život je boj a ty jsi pes. Vlastně Čech," říká Oldřich Pludek v originále synovi, přičemž slova "vlastně Čech" v překladu nenajdeme.
V otázce "Copak nejsme, sakra, všichni tak nějak z český mámy?" je výraz "z český mámy" chybně přeložen jako "z jedné matky". Tím, že slova "Čech" a "český" se v této ani v jiných pasážích neobjevují, ztrácí Havlův text na hodnotě. Upozornění, že v překladu Zahradní slavnosti byly zameteny pod stůl narážky na čecháčkovství, je něco víc než jen poukaz na menší kosmetické vady, jimiž Česká knihovna trpí.
