Jméno dvaapadesátiletého Ingo Metzmachera je ve světě klasické hudby pojem. Německý dirigent zastával významné posty v Hamburku, Amsterdamu nebo Berlíně,
"Janáčka považuji za jednoho z největších skladatelů všech dob. Už dříve jsem dirigoval Jenůfu, Věc Makropulos, Káťu Kabanovou i Příhody lišky Bystroušky. V Brně jsem tedy navštívil Janáčkovo muzeum a také jsem studoval rukopis opery Z mrtvého domu. Je neuvěřitelné vidět něco takového na vlastní oči," prohlásil v rozhovoru pro MF DNES.
Moderní sestra na Silvestra
Pro své koncerty v Dvořákově síni pražského Rudolfina zvolil kromě tří skladeb Johannesa Brahmse i symfonickou báseň Arnolda Schönberga Pélleas a Mélisanda. Tento milostný příběh je patrně známější ve zhudebnění impresionisty Clauda Debussyho. "Zatímco Debussy je vylehčenější a některé věci jen naznačuje, Schönberg je zvukově hutnější a dramatičtější," vysvětluje dirigent.
Na Českou filharmonii se velmi těší. "Asi před dvaceti lety, ještě před pádem zdi, jsem jednou ve východním Berlíně zkoušel s malým ansámblem. Ve vedlejším velkém sále jsem zničehonic uslyšel hrát orchestr. Takový zvuk jsem dosud neslyšel od žádného jiného. Byla to Česká filharmonie. Od té chvíle jsem si přál ji dirigovat," přiznává.
První český orchestr má podle něj zcela zvláštní tradici. "To je důležité, zvláště v dnešní době, kdy většina orchestrů zní podobně. Samozřejmě však nevím, jestli Česká filharmonie dnes stále ještě zní jako před dvaceti lety," dodává.
Třebaže ovládá široký repertoár, nemalou část své umělecké i životní energie věnuje Metzmacher prosazování hudby dvacátého století i hudby zcela soudobé. "Vždy to pro mě bylo důležité, protože dirigent je jediný člověk, který pro novou hudbu může něco udělat. Pořadatelé totiž bývají opatrní a jedině dirigent se svým přesvědčením je může ovlivnit," tvrdí.
Když byl hudebním ředitelem Hamburské opery, odvážil se přijít s nevšední podobou silvestrovských koncertů. Všechny je sestavoval pouze z hudby dvacátého století.
"Byl to trochu drzý nápad, ale když mají ve Vídni tradiční novoroční koncerty, na nichž znějí klasické valčíky, proč k nim nepostavit něco jako moderní sestru? Vybíral jsem většinou zábavnou hudbu, protože jsem chtěl dokázat, že i autoři dvacátého století dokázali psát nejen těžkou muziku, ale i veselé a srozumitelné opusy," říká.
Pianista a spisovatel
Velký úspěch zažil Metzmacher na letošním Salcburském festivalu, kde nastudoval novinku soudobého německého autora Wolfganga Rihma Dionysus. "Známe se už dlouho, o tomto tématu mi vyprávěl asi před patnácti lety a já ho požádal, aby operu složil pro mne. Rihm byl přítomen na zkouškách, což je báječné, když se dirigent může skladatele zeptat na to či ono," podotýká
Metzmacher se však neomezuje jen na dirigování. Jako vyškolený pianista příležitostně doprovází proslulé pěvce. "Pro dirigenta je skvělé, když se vrací ke kořenům a může sám provozovat hudbu," pochvaluje si. A také napsal dvě knihy.
Tu zatím poslední věnoval opeře. Rozhodl se prozkoumat, odkud tento žánr bere sílu, která mu umožnila přežít tolik staletí. "Vybral jsem si patnáct oper, které mám obzvlášť rád. A mezi autory nemůže chybět Janáček," uzavírá.
