Děj příběhu je zasazen na starou půdu, kde se rozjíždějí příběhy, spíše však "přehlídky" jednotlivých postav.
Divákovi se tak představuje grandiózní Brum, lehkomyslná Demetra, charismatický Starobyl Vznešený, sebevědomý Rambajz-Tágo, stařičká Grizabella a mnoho dalších.
Odpudivá Grizabella bývala kdysi kráskou, jenže doby jejího kočičího lesku jsou dávno pryč, a na scénu přichází jako stará vypelichaná šedivá kočka. Už se o ni nikdo neotře, všichni se jí straní a štítí.
Jednou za rok, během jedné kouzelné noci, má starý kocour možnost darovat jedné z koček nové narození. Je nasnadě, na koho štěstí připadne.
Co staví inscenaci na stranu mínusů, jsou zdlouhavé taneční pasáže, které chtě nechtě (alespoň v prvním jednání) diváka časem zdárně unaví, a až znudí. Navíc je divák co chvíli zmaten, sice základní linii příběhu rychle pochopí, ale někdy protagonistům není v akustice divadla pořádně rozumět.
V druhém jednání se snaží aktéři představení probudit. A to se jim alespoň trochu podaří - nejen svižnějším hereckým tempem, ale i využitím rekvizit.
Dalším rušivým prvkem je malý jevištní prostor, na němž se představí dvě desítky účinkujících. Proto hře více sluší scény, při nichž jeden tanečník nezakopává o druhého.
Hlavním pilířem je hudba. U některých výstupů je třeba překousnout přepištěné pasáže některých účinkujících a když přijde part Starobyla Vznešeného Zdeňka Plecha (alternace - Dalibor Tolaš a Pavel Vančura), tolerantní divák přivře oko nad méně sebejistými výkony jiných protagonistů.
Co nakonec diváky nakonec odzbrojí, je slavná Grizabellina píseň Memory, kterou nad míru dobře zvládá Dita Hořínková (alternace Yvetty Blanarovičové). A nejeden divák zamáčkne slzu dojetím. I když se stará kočka na scéně objevuje docela málo, vždycky si svůj part nad míru vychutná.
České zpracování si jistě svoje diváky najde, ten náročnější divák si posteskne nad nedostatky, které kdyby se vypilovaly, vzniklo by snad mnohem působivější, "šťastnější" a zajímavější představení.
