Česká písnička má tuhý kořínek - aspoň zatím

Má česká písnička budoucnost, nebo ji vytlačí ze scény Michael Jackson, Madonna či Robbie Williams? Ale co je to vůbec česká písnička? Hlas národa a jeho osudu, lahodná melodie, přežitek doby, nebo zárodek českého šovinismu? Názory se různí, nicméně drtivá většina posluchačů a autorů se shoduje v tom, že česká písnička musí mít český text; teprve pak přichází na řadu hudba nebo styl.

"Já nejprve přemýšlím to tom, jestli je ta písnička hezká nebo ne. Ovšem aby mi něco řekla, musí být česká," míní František Nedvěd. "Nevím, jak by taková ideální česká písnička měla vypadat, proto to já i mnoho dalších zkoušíme znova a znova. Ale byli takoví, kteří to věděli, například Adam Michna z Otradovic nebo Jaroslav Ježek s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem," říká hudebník a skladatel Petr Skoumal.
Muzikolog Josef Kotek si českou písničku spojuje především s dobou, ve které vznikla a jež je v ní zachycena. "Česká písnička je velmi široký pojem, který sahá od folkloru a country přes rock až k popu. Reaguje na události, přináší něco z našeho kulturního, sociálního nebo politického okruhu," vysvětluje. I masové budovatelské písně z padesátých let byly podle něho české písně. "Pak se objevili Suchý a Šlitr. Společnost je spontánně přijala. Byla vyhladovělá po civilnější muzice, kterou nabídli," říká Kotek. Další typickou českou písničkou může podle něho být Modlitba pro Martu, hlas probouzející se společnosti na konci šedesátých let, zatímco hit Holky z naší školky zase vyjadřuje masový vkus v éře knedlíkového socialismu.
"Každá národní hudebnost je spojená s jazykem, s rytmikou slovních přízvuků, střídáním dlouhých a krátkých slabik a s intonací řeči.
Proto i českou písničku nelze od těchto vlastností odtrhnout," tvrdí muzikolog Aleš Opekar.
Františku Nedvědovi, který zpívá melodie Kanaďana Gordona Lightfoota, stačí právě český text. "Vždyť i některé české podniky mají zahraniční účast," přirovnává Nedvěd.
To Jan P. Muchow ze skupiny Ecstasy Of St. Theresa by se pojmu česká písnička nejraději vyhnul. "Není dobrá česká a špatná americká písnička. Je jen dobrá a špatná písnička. Termínem česká písnička se doma hrozně omezujeme. Cítím v tom zárodek nesmyslného šovinismu. Jsem hrdý Čech, ale snažím se to dostat jakoby za hranice tohoto státu," tvrdí. Angličtinu považuje za přirozený jazyk "české písničky" - ačkoli je se svým názorem v menšině. "Ani The Cardigans přece nezpívají švédsky a Björk islandsky," argumentuje Muchow.
Josef Vlček, publicista a vedoucí hudební dramaturg Českého rozhlasu, to vidí podobně: "Pro hudebního kritika je česká písnička i taková, která má anglický text. Avšak pracovník rádia musí respektovat skutečnost, že domácí posluchač obvykle nerozumí anglicky a jakoukoli anglicky zpívanou písničku považuje za cizí." Dlouholetá izolace našeho publika od angličtiny se prý stále projevuje.
"V Německu už je to jiné. Tamější hitparáda často obsahuje víc než pětadvacet procent domácí tvorby, ale skoro žádná z těch písniček není v němčině," dodává Vlček. Průměrný tuzemský posluchač starší třiceti let podle něho vyžaduje písničky s českými texty.
"Změna se projeví až po dvou, třech či čtyřech generacích." Mnozí ovšem namítají, že to může přispět k zániku současné české písničky.
"Globalizace se v popkultuře projevuje jako amerikanizace. Vzájemné poznávání a prolínání různých kultur je pro vývoj populární hudby velmi inspirativní, ale zároveň to obrušuje identitu všech národních scén.
Českou písničku, kterou v současné době dělají třeba Buty či Vlasta Redl, může v budoucnu zadusit tržní prostředí," souhlasí Opekar.
Na problém se lze podívat i z větší výšky: "Jsme všichni obyvatelé jedné planety, která je jen částečkou vesmíru. Tak proč bych se měl segregovat do ještě menšího nesmyslna?" říká Muchow na adresu české písničky.