Marina Rebeka a Jiří Bělohlávek na Novoročním koncertě

Marina Rebeka a Jiří Bělohlávek na Novoročním koncertě | foto: Petra Hajská

GLOSA: Filharmonie vjela do nového roku s gladiátory, ale bez poprašku

  • 3
Novoroční koncert České filharmonie nemá ustálený program a dlouhou tradici jako každoroční akce Vídeňských filharmoniků, kterou přenáší i Česká televize. Náš první orchestr má nicméně ambici pořádat podobně velkolepou událost, zasypanou hvězdným popraškem.

Od vídeňských kolegů si filharmonici vzali příklad, když i s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem sborově popřáli divákům „šťastný nový rok“. Co by mělo na takovém koncertě zaznít, je jistě otázka. Vídeňáci mají své valčíky, polky, kvapíky a ovžemže Pochod Radeckého. Koktejl blyštivých čísel a různých „rachejtlí“ ze světového i českého repertoáru, který nabídla Česká filharmonie, je jistě možný a nic se jím nepokazí.

Dvořákovu síň Rudolfina tedy rozezněly kousky jako Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka, Římský karneval od Hectora Berlioze, předehra k Rossiniho Lazebníku sevillskému nebo Valse triste od Oskara Nedbala. Potěšilo zařazení Dvořákovy skladby Scherzo capriccioso, v přídavcích došlo na skočnou z Prodané nevěsty. Vše bylo zahráno s chutí, orchestr se zjevně bavil a diváci rovněž.

Spíše rozpačitý záskok

Hvězdným prachem měla koncert původně přizdobit ruská sopranistka Olga Pereťjaťko, která se ale pro nemoc omluvila a místo ní vystoupila lotyšská sopranistka Marina Rebeka, rovněž cestující mezi světovými scénami. Při poslechu jejího zpěvu však jakoby se stále neozývalo nic, co by skutečně „zavadilo“ o ucho. Některé tóny jí sice zněly opravdu pěkně, překvapivě dost jiných tónů ovšem matně až prázdně.

V áriích, které od hlasu vyžadují lehké nohy, jako je šperky oslněná Markétka z Gounodova Fausta nebo bezstarostná Julie z Romea a Julie od téhož autora, chyběla skutečnou energií nabitá virtuozita a samozřejmost při braní vysokých tónů. Ty samy o sobě jistě nejsou všechno, jenže na kypící lahodný zvuk v celém rozsahu, jímž by dodala citovou „šťávu“ třeba Neddě z Leoncavallových Komediantů nebo Magdě z Pucciniho Vlaštovky, se Rebeka také nemůže spolehnout. A přinejmenším v závěrečné árii z Verdiho La traviaty se vkrádal pocit, že si musí vypomáhat tlakem na hlas. Rebeka ještě přidala árii z Lehárovy Giuditty, ale celkově vzato se v Praze už daly slyšet osobitější zpěvačky.

Ještě před začátkem koncertu oznámil ředitel David Mareček, že šéfdirigent Jiří Bělohlávek podepsal smlouvu na dalších šest let. Vzhledem k tomu, že ve své funkci pokračuje i sám Mareček, lze doufat, že umělecká stabilita České filharmonie je nadále zajištěna. Večer měl tedy rozhodně optimistické vyznění.