RECENZE: Škatulka literatury pro mladé Černooké uškodila

Zabijákem úspěchu bývají přehnané ambice, říká se. V případě začínající české autorky Anny Musilové, které vyšel román Černooká, tomu tak není. Místo ctižádosti však na knize škodu napáchala mladická potřeba vykřičet do světa všechno trápení duše.

Spisovatelka Anna Musilová | foto: Karolína Jírová

Hrdinka Viktorie je osmnáctiletá studentka – introvertní, sečtělá, poznamenaná předčasnou smrtí matky a hlavně silnými depresemi. Psychickými potížemi, které jí do života vpustí tajemnou Černookou, imaginární alter ego ztělesňující všechno špatné, co se v nitru skrývá. Strach, obavy, závist, nejistotu, zlobu. Část duše, se kterou se člověk marně smiřuje, a tak o ní raději s nikým nemluví.

Pochopila problém

Obálka knihy Černooká

Anna Musilová se však o ní rozhodla promluvit, čímž uhodila hřebíček na hlavičku. Najít totiž na poli domácí literatury pro mladé talentovaného autora, který by uměl i v útlém věku uchopit problematiku depresí a dalších duševních problémů, je problém.

Nejde však pouze o výběr tématu, jímž se Musilová trefila. Potíže by totiž díky zdatnému popisu dokázala vysvětlit i největšímu emocionálnímu polenu. Obdobně zdařile pak text funguje i v částech, kde se Viktorie vyrovnává s matčinou rakovinou a smrtí.

Jakmile se však autorka vrhne do vykreslování pocitů dospělých, otce i matky, začnou slova skřípat jako písek mezi zuby a účinkují strojeně. Stejně jako chvíle, kdy se do příběhu snaží zasadit další prvky ze života teenagera – první lásku, sex, přátelství nebo školní život.

Černooká

55 %

Anna Musilová

Yoli, 2018, 288 stran

Dialogy najednou působí prefabrikovaně. Jako by bylo těžké některým postavám propůjčit hlas. To se sice knize odpustit nedá, pochopitelné to však je. První verze rukopisu vznikla, když bylo Musilové osmnáct let. Pokud tedy pomineme chvílemi vrzající dialogy, jde ve srovnání s jinými zástupci žánru literatury pro mladé o úspěšný počin.

Nejvíce by však Černooké pomohlo, kdyby se této zbytečné žánrové škatulky zbavila a držela se zmiňované problematiky, které autorka rozumí nejvíce. Jestli totiž něco příběh zabíjí, je to potřeba nacpat do něj všechny poznávací znaky knih pro cílovou skupinu. Najednou by pak autorka možná představovala dílo, které si dopředu nevybírá svého čtenáře.