Černého dílo Entropa je umístěno na bruselské budově Rady Evropské unie. Oficiálně má být představeno ve čtvrtek. Už nyní ovšem vyvolává emoce. Fiktivní spolupráci se zahraničními umělci Černý již vysvětlil, české vládě se v úterý v podvečer v tiskovém prohlášení omluvil.
Černý se omluvil, ale jen české vládě
|
Dílo mělo být společným projektem 27 umělců - z každé členské země jeden. Výtvarník a sochař David Černý ji však vytvořil sám pouze s několika spolupracovníky. "Jsem nepříjemně překvapen. Dohoda Úřadu vlády s umělcem jasně stanovila, že dílo bude společným projektem umělců z Evropské unie. Zvažujeme další postup," sdělil vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. Černý se za mystifikaci české vládě omluvil. "Věděli jsme, že k odhalení pravdy dojde. Ještě předtím jsme chtěli zjistit, jestli se Evropa dokáže sama sobě zasmát," uvedli umělci v prohlášení. - 
"Skládačka EU je metaforou i oslavou této různorodosti. Je to stavebnice politických, ekonomických a kulturních vazeb, se kterou si 'hrajeme' my, ale předáme ji našim dětem. Úkolem dneška je příštím generacím vyrobit stavebnici s co nejlepšími vlastnostmi," řekl o plastice Černý v úvodu katalogu, který byl k projektu Entropa vydán.
Jaké jsou kvality výtvarné výpovědi, které zesměšňují stereotypy jednotlivých zemí, se portál iDNES.cz zeptal odborné veřejnosti. Ta vycházela z oficiálního materiálu, který je vystaven na internetových stránkách českého předsednictví. Obrázky jednotlivých státních "karikatur" najdete ve fotogalerii.
Pavel Liškarektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové |
Líbí se mi to. I když to není to správné slovo, je to vlastně ošklivé, ale zajímavé a provokativní. Entropa překračuje hranice očekávání, je těžko čitelná, ale přesto ne nesrozumitelná.
Milan Knížákředitel Národní galerie v Praze |
Plastika Davida Černého je typickou prací na zakázku, kde chce autor co nejvtipněji a ironicky, avšak zároveň krotce a zábavně, zobrazit země Evropské unie. Černý navazuje na své starší práce, kde vycházel z plastikových hraček, které se prodávají i s technickou kostrou (z které se vylupují), jež je v tomto případě předimezovaná a vizuálně přehlušuje drobná, nemonumentální a pitoreskní zobrazení jednotlivých zemí.
Některé části jsem nepochopil, například muže s historických letadlem, což je asi (hádám) Blériot při přeletu přes kanál La Manche, ale nevím, zda tyto literární symboly budou obecně srozumitelné. Příliš mnoho příběhů svědčí o autorově neschopnosti výtvarné zkratky. Jde o předimenzovanou nástěnku s ambicí být za každou cenu vtipný a gigantický, což je ostatně vlastnost většiny Černého soch.
Maxim Velčovskýdesigner, dvorní návrhář studia Qubus, držitel ocenění Designer roku při Czech Grand Design 2007 |
Téměř před sto lety Marcel Duchamp přihlásil na výstavu Společnosti Nezávislých Umělců fenomenální pisoár a podepsal jej cizím jménem R. Mutt. Ačkoli byl tento objekt z výstavy vyřazen pro svůj "neumělecký" původ, tato mystifikace způsobila diskuzi o tom, co je a není umění a stala se podle teoretiků nejvlivnějším uměleckým kusem dvacátého století. Duchamp chtěl ironicky komentovat systém a nabořit oficiální "obraz" doby.
Samotné dílo Davida Černého je naprosto košer, je autorovou svébytnou výpovědí na dané téma. Jeho omluva vládě za svůj přístup (produkční a finanční důvody) může ale udělat blbce buď z něj, nebo ze zadavatele. Pakliže by dílo od počátku bylo myšleno jako mystifikace bez pardonů, bylo by čistší a dosahující dokonalosti. Myslím a doufám, že to tak vlastně bylo.
Lenka Lindaurovávýtvarná kritička, ředitelka Galerie Václava Špály a kurátorka české národní účasti na Světové výstavě EXPO 2010 v čínské Šanghaji |
Blasfemické dílo Davida Černého, které mystifikovalo mezinárodní europolitiky i celou veřejnost, je zcela legitimní. Nápad je skvělý - sebeironie je to, co všichni potřebujeme.
V kontextu Černého tvorby ale nepatří objekt k tomu nejzajímavějšímu. Protože jsem o přípravě "tajného" překvapení něco tušila, byla jsem trochu zklamaná. Pro mě je zpracování příliš krotké, málo razantní a výtvarně poněkud mdlé.
Jan Skřivánekšéfredaktor Art+Antiques |
Na projektu se mi líbí, že vrací důležitost a váhu umění. Připomíná politikům i veřejnosti, že umění nemá být pouhou dekorací, líbivým rozptýlením, či formou sebepropagace (viz kulturní politika vlády, kde se o kultuře píše v podstatě jen v souvislosti s turistickým ruchem...), ale že má nastolovat nová témata a provokovat nás k tomu, abychom o věcech přemýšleli nově a jinak.
Umění nám má v prvé řadě otevírat oči, a to nemusí být vždy úplně příjemné. Že se něco takového podařilo v rámci takto super-oficiální události považuji za mimořádnou událost a jsem za to autorům vděčný. To, nakolik jsou jednotlivé "dílky" celé skládačky trefné nebo vtipné, pro mě není až tak důležité.
Marek Pokornýředitel Moravské galerie v Brně |
Formální princip plastiky Davida Černého, který si umělec vyzkoušel už před šestnácti lety, tentokrát sice dostal smysl, ale jeho konceptuální potenciál zůstal nevyužit. A je úplně jedno, zda kvůli časové a organizační tísni, když se nepodařilo dát dohromady umělce ze všech unijních zemí, anebo proto, že od počátku šlo o mystifikaci.
Plastika, jakkoli se zdá prostorově působivá, bohužel nepřekračuje úroveň komunálního humoru, jenom v předimenzované podobě. V každém případě oceňuji velkorysou ochotu politické reprezentace jít do značného rizika a dát umělci typu Davida Černého víceméně volnou ruku. Dřívější sázky na vyložený kýč či bezpohlavní "státotvorné umění" považuji za daleko větší hazard s budoucností české kultury.
