RECENZE: Ja sem haviř, kdo je vic? Od Dukly 61 až po Černé zlato

K filmu Davida Ondříčka o důlní tragédii Dukla 61 přidá ČT dokument Černé zlato. První část Ja sem haviř, kdo je vic vysílá v pondělí, druhou Nehody a procesy za týden, po druhém dílu Dukly 61.

Z filmu Dukla 61 (Oskar Hes a Marek Taclík). | foto: Jiří Zerzoň

A tak jako pro hraný příběh platí rovněž pro dokument, že nejsilnější je tam, kde má slovo konkrétní detail.

I když tu historici vysvětlují obecné souvislosti, slovo pamětníků je přebije: nástup do dolů za povolení k domácí zabijačce, tehdejší luxus bytů s teplou vodou a s králíky na balkoně, bohaté pitky po výplatě a z hospody rovnou na šichtu, na Den horníků nedostatkové zboží od banánů po poukaz na ledničku.

Ale také polévka přezdívaná vývar z onucí, při 40 stupních žízeň zaháněná vodou, jakou by hygienici zakázali, povinné respirátory, které vydržely jen chvíli. A hazard kvůli leckdy podvodným rekordům, za něž byly peníze: „Často se nestihlo víc než zavolat – Utíkejte!“

Černé zlato

60 %

Česko, 2018, 2x52 min

Režie: Jakub Režný, Bára Kopecká

Zásadní slovo mají i ženy. „Když spadla klec, manžel musel mrtvoly vytahovat, tehdy jsem mu sama kupovala rum.“ Nebo mladičká zdravotní sestra ošetřující pacienty ze závalu, kantorka ze školy, kde se muselo učit na dvě směny: „Havířov bylo město hospod a dětí.“

Historici sice popíší socialistické poměry, ale směs hrdé příslušnosti a každodenního strachu umí lépe vystihnout svědkové – a vůbec nejlépe nadále filmová událost Dukla 61.

Za scénou

Sledovat další díly na iDNES.tv