Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Černá kniha komunismu předkládá víc než jen aritmetiku smrti

aktualizováno 
Praha - V den jedenapadesátého výročí Vítězného února uvádí nakladatelství Paseka na trh český překlad Černé knihy komunismu. Dvousvazková, osmisetstránková publikace shrnuje texty šestičlenného týmu historiků, zachycuje podoby, projevy, následky i oběti komunismu v jednotlivých zemích a regionech světa.

Zdejšího oficiálního uvedení titulu, který od svého prvotního francouzského vydání v nakladatelství Robert Laffont vyvolává ostré polemiky a diskuse, zadostiučinění i odpor, se účastní také dva z autorů: Stéphane Courtois, který ve svém úvodu navozuje otázky vzájemné podobnosti a blízkosti komunismu a nacismu, a český historik Karel Bartošek. Ten žije od roku 1983 ve Francii. Na tamní scéně způsobil vášnivou diskusní přestřelku již před třemi lety se svým titulem Doznání archivů, věnovaným kauze Artur London.

Ve své předmluvě k českému vydání Černé knihy komunismu zmiňujete bouřlivou reakci, již tato publikace vyvolala ve Francii. Ale je to takové překvapení, které stojí za zvláštní zmínku? Vždyť po zkušenosti s Doznáním archivů jste něco podobného nejspíš musel očekávat.

Jde o to, že francouzská diskuse o Černé knize komunismu je v podstatě pokračováním debaty kolem Doznání archivů. To není domýšlivost, to je fakt. Ve Francii se stále určitá - a jak se ukázalo právě po vydání Černé knihy komunismu - mediálně velmi vlivná část společnosti hlásí k trockismu. Problémem je pro ně již sama degradace pojmu komunismus. Kdyby v názvu bylo slovo stalinismus, byli by smířeni, od toho totiž oni přece už dávno dávají ruce pryč.

Nejprudší odpor vzbudila teze stavějící komunismus na roveň nacismu. Píšete, že dokonce došlo k roztržce uvnitř autorského týmu Černé knihy. Žádný z textů, z nichž práce sestává a které líčí podoby komunismu v různých částech světa, ovšem není shovívavý. V čem byl tedy problém?

Nikdo z nás nepochybuje o tom, že je naprosto legitimní a normální porovnávat fašismus s komunismem. Pře se vedla o některé dílčí pasáže, provokativní formulace z úvodního textu Stéphana Courtoise, ale také o věci vyloženě koncepční. Například Jean-Louis Margolin chtěl, abychom se více snažili porovnat evropský a asijský komunismus. Důležité je, že jeho pasáž o Kambodži a Číně stejně jako stať Nicolase Wertha ten měl také své výhrady k úvodu - o sovětském komunismu jsou historicky velmi korektní. A jejich autory lze sotva podezírat z nějaké snahy oslabovat zločiny komunismu.

Sovětská kapitola Nicolase Wertha asi bude pro zdejší publikum nejzajímavější částí knihy. Výčet oficiálního teroru je děsivý, ale snad vůbec nejdůležitější je, že Werth bourá i zde stále přežívající obraz Lenina, který by to nemyslel tak zle, kdyby to Stalin celé nezkazil...

Sám jsem při čtení této kapitoly cítil, že jsem byl ještě asi dost naivní. Werth prostě jasně doložil, že již Lenin postavil stát proti lidu, založil režim teroru; Stalin vlastně jen zdatně pokračoval. A právě s touto pravdou se nedokážou smířit zmiňovaní francouzští trockisté, pro ně je Lenin stále jakýmsi bohem. O tom, že i Trockij je v knize zachycen v celé své slávě, už pak ani nemluvě.

Čtenáři z knihy není dobře na duchu. Co potom autor, který se tím vším brodí několik let?

Nic příjemného to opravdu není. Už jsem to poznal po svém příchodu do Francie, kdy jsem pracoval na studii o československých politických procesech v letech 1948-1954. Byl jsem do toho všeho vtažen zpět, chvílemi jsem si říkal, že snad skočím z okna. A vím, že například Nicolas Werth měl nyní při psaní Černé knihy komunismu podobné pocity.

Mnozí jistě namítnou, že zrovna vaše kapitola o střední a jihovýchodní Evropě či konkrétně pasáže o Československu mohly být delší.

Ano, lze to očekávat; ostatně stejné námitky přišly například z Bulharska či z Rumunska, kde nakonec tamní vydání doplnili o své národní kapitoly. Ale co se dá dělat? Někteří mí kolegové vymezený rozsah výrazně přetáhli, já jsem poctivě dodržoval přidělených osmdesát stran textu. Což bylo o to složitější, že jsem se snažil o jakousi syntézu situací v jednotlivých zemích, nikoli o výčet, kde bych každému státu postupně věnoval několik stránek.

Nakladatelství Paseka knihu československým apendixem nevybavilo. Na podzim zde však vyjde doplněný a upravený překlad vašeho Doznání archivů. Lze tohle považovat za určitý český dodatek?

Myslím, že ano. A navíc, já v tomto připravovaném vydání podrobně rozebírám francouzskou diskusi k Doznání i k Černé knize, což myslím může obohatit i zdejší debaty.

Otázkou je, zda zdejší veřejnost je právě nyní na podobné debaty zvědavá. Nostalgie bují, komunisté zvedají hlavu...

Snad je to trochu jinak - ta doba, prožitky, zkušenosti účastníků jsou zasuty v paměti, ale dříve či později musí znovu ven. Přijde totiž generace, která se bude ptát: A jak to tedy vlastně bylo? Vezměte si, jak dlouho se ve Francii mlčelo o vichistickém režimu? V Německu o "nevinné" úloze wehrmachtu za války? A ti, kteří přežili holocaust? Také nepodali své svědectví ihned. Pro mne je důležité, že Černá kniha komunismu má silný morální rozměr. Poprvé se totiž takto široce mluví o obětech. Nastiňuje se, z jakých vrstev, z jakého prostředí ti lidé pocházeli. Nejde přece jen o onu tragickou, často však i nepřesnou, a proto také na obě strany zpochybňovanou statistiku o počtech obětí - aritmetiku smrti, jak tomu říkám.

Autor:


Témata: Komunismus

Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

Poslední role. Robert Redford oznámil, že chce skončit s hraním

Robert Redford (Benátky, 1. září 2017)

Oscarový herec a režisér Robert Redford ohlásil konec kariéry. Pro Deadline potvrdil svá slova z rozhovoru v časopisu...

Vietnamci jsou někdy maloměšťáci a pokrytci, řekla Špetlíková Za scénou

Herečka Ha Thanh Špetlíková v kulturním magazínu Za scénou

Do kin vstupuje film Miss Hanoi, ve kterém hlavní roli začínající vietnamské policistky ztvárnila Ha Thanh Špetlíková....

Další z rubriky

Japonci znovu účtují s křesťanstvím. Samuraj vychází poprvé v češtině

Z filmu Mlčení (Adam Driver)

Po osmatřiceti letech od vydání originálu přichází český překlad románu Samuraj. Napsal jej Šúsaku Endó.

RECENZE: Kdyby Dickens vstal z mrtvých, v Sarah Perryové by měl konkurenci

Anglická spisovatelka Sarah Perryová

Viktoriánský román neumřel s Charlesem Dickensem, dokazuje anglická spisovatelka Sarah Perryová.

RECENZE: Neklidný zadek mě pálí. Texty Haškova kumpána jsou bezprostřední

Spisovatelé Jaroslav Hašek (vlevo) a Zdeněk Matěj Kuděj na výletě v roce 1914....

Zatímco Jaroslava Haška zná díky Švejkovi celý svět, jeho někdejší kumpáni z hospody takové štěstí nemají.

Najdete na iDNES.cz