Černá groteska z dob, kdy vražda byla poezií

Do Činoherního klubu se vrátil duch Činoherního klubu. Tak by se dala charakterizovat již osmiletá epocha ředitelování Vladimíra Procházky.

Divadlo - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Stejně by se dala charakterizovat hlavně řada již pěti inscenací režiséra, herce a často i překladatele Ondřeje Sokola. Jejím zatím posledním článkem je Hrdina západu irského dramatika Johna Millingtona Synge (1871-1909).

JOHN MILLINGTON SYNGE: Hrdina západu

80 %

Činoherní klub Praha.

Překlad Martin Hilský,

režie Ondřej Sokol,

scéna Adam Pitra, kostýmy Katarína Hollá,

hudba skupina Shannon. Délka 150 min

Rugby na jevišti plné gagů
Sokol drsné tragigroteskní drama do značné míry poetizuje, ironizuje, dodává mu až bláznivou hravost s rozměry blamáže, mystifikace a frašky. Ukazuje je jako téměř akční komedii, s níž si lze pohrávat na mnoho způsobů. Připomínám například jedinečný režisérův nápad - živě na jevišti zahraný zápas v rugby plný hereckých špílců a pohybových gagů.

Hru zbavuje dobové společenské satiričnosti (světová premiéra 26. 1. 1907 vyvolala v Irsku obrovský skandál), již nahrazuje důrazem na hereckou a situační nadsázku a vyhraněnou typologii postav. Už sám výběr hostujícího Jaroslava Plesla do titulní role předznamenává celou inscenaci.

Pleslův Christy Mahon není přiblblý špinavý křupan, ale daleko spíš hrabalovsky nesmělý Miloš Hrma z Ostře sledovaných vlaků. Plachý mladík plný touhy, snů a ideálů, vzbuzující ve svém okolí soucit a lásku. A tak se k němu také ostatní postavy chovají.

Pegeen Flahertyová Kateřiny Lokajové je racionální šenkýřka, jež si umí poradit s každou situací rázně a nekompromisně. Její otec Michael v podání Vladimíra Kratiny je nádherně zahraný irský opilec z rodu Chaplinů, Hrzánů, Víznerů či Menzelů. Jeho výstupy jsou ozdobou celé inscenace. Kratina dokáže i z úsečných, banálních situací vytvořit divoká komediální čísla.

Romantičtí zločinci
Obdobně přímočarý a se silnou komediální nadsázkou interpretovaný je mladý farmář Shawn Keogh v podání Matěje Dadáka. Ve svém lpění na vztahu k Pegeen a na svatých zákonech otce Reillyho je směšný a dojemný stejně jako Christy Mahon ve svém lpění na otcovraždě.

Christy však - neboť přichází z „neznáma“ - nabízí únik a sen, zatímco Shawn - neboť je místní - se jeví až příliš realistický a racionální. A právě o různém vnímání snů a reality je Sokolova inscenace, tato oslava fantazie a výsměch přízemnosti. Tu druhou, pragmatickou, ve skutečnosti však stejně bláznivou polohu zastupují Ivana Wojtylová jako vdova Quinová a Michal Pavlata v roli otce Mahona.

I oni svým, navenek realistickým postavám dodávají ráz prostopášné ztřeštěnosti. Oba si dokážou s nečekanými situacemi hrát jako žongléři s míčky. Jejich míčky jsou jiskrná přepjatost slov a gest, ironie, nadhled, důraz na rytmus a herecký detail.

Celou inscenaci zasazuje Sokol do rámce irské hospodské tancovačky. Po celý čas je totiž přítomná živá kapela, jež dění doprovází irskou lidovou hudbou a písněmi. Hrdina západu se tak dostává do kontextu lidových mordýřských balad. Proč ne? Je oslavou divadla a divadelní hravosti, dojemně drsným příběhem z dob, kdy ještě zločin mohl být vzrušující poezií a zločinec vyvolával romantické představy a sny.