Ceny OSA za rok 2005 byly slavnostně předány v pražském klubu Retro Music Hall. Vyhlášeno bylo celkem čtrnáct kategorií, svaz při udělování vycházel ze svých oficiálních statistik.
V nejvýznamnější kategorii, udělované členy dozorčí rady OSA, zvítězil skladatel Karel Svoboda, který obdržel Zlatou cenu za přínos české hudbě.
Při vší úctě k autorovi řady hitů Karla Gotta či Heleny Vondráčkové je otázka, zda za oceněním jeho přínosu české hudbě v podtextu není spíš ocenění "přínosu" do kasičky OSA díky podílu na tantiémách.
Jako skladatel i textař s největším podílem v první padesátce nejhranějších populárních písní zvítězil frontman skupiny Kryštof Richard Krajčo. Nejhranější písní českého éteru byla On My Head Miroslava Chyšky, Oty Klempíře a Dana Bárty původně z filmu Snowboarďáci.
Poněkud absurdní kategorií i výsledkem je cena za nejčastěji živě hranou skladbu, kterou je Jasná zpráva z repertoáru Olympiku. Vyvolává otázky, podle čeho lze tak dokonale spočítat množství provedení jakékoli písně - počítají se i verze, odehrané tancovačkovými kapelami? A co táborákoví a hospodští kytaristé?
Jisté rozpaky obecně vzbuzují kategorie, týkající se vážné hudby, a to minimálně ze dvou důvodů. Problémem číslo jedna je, že OSA uděluje ceny výhradně autorům žijícím, takže není pochyb o tom, že zanedbatelná "hranost", kterou se soudobá česká hudba vyznačuje, bezpochyby výsledky značně relativizuje.
Stejně tak působí jako vítězství "jednookých mezi slepými" udělování cen klasickým skladatelům ve sféře hranosti v rádiích. Vždyť kolik českých stanic je ochotno vážnou hudbu na své vlny pustit? Tři? Čtyři?
To samozřejmě nikterak nesnižuje umělecké kvality Petra Ebena, Zdeňka Lukáše či Michala Rataje, kterým ceny připadly. Otázky kolem váhy jejich ocenění jen symbolizují smysluplnost dalšího zbytečného "závodu v hudbě", které OSA letošním rokem zavádí.
