Problém to totiž byl nejen pohledem veřejnosti (i těch nejbližších), ale hlavně zákona. K dekriminalizaci homosexuality došlo v Anglii až v roce 1967. Labudová Tapetáře zasadila do rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji 50. let a do Manchesteru stejné éry. Vyprávění otevírá pohřeb rodičů dvacetiletého Irvinga, kde se postupně setkává se svými příbuznými.
„Řemeslně brilantně zvládnutá monologická próza má potenciál zabodovat na poli mladé české literatury: postupné odhalování tajemství a pohnutých událostí z vypravěčovy minulosti si nezadá s postupy klasické britské detektivkářské školy,“ pyšní se svým letošním vítězem Knižní klub.
„Zvláštnost ústřední postavy je zdrojem průběžných překvapení a silné a uvěřitelné emoce související s odlišnými charaktery a jejich složitými vztahy jsou dávkovány s entomologickou přesností,“ stojí dále v odůvodnění unikátnosti letošního vítězného díla.
V porotě stejně jako loni zasedli spisovatelé Michal Viewegh a Pavel Brycz, literární historik a kritik Pavel Janáček a publicistky Tereza Brdečková a Kateřiny Kadlecová.
Ema Labudová se narodila v roce 1999 a v rámci čtyřiadvacetileté historie Literární ceny Knižního klubu se stala nejmladší vítězkou. Novelu Tapetář napsala ještě na gymnáziu. Hispanistiku studuje na Univerzitě Karlově.
Literární cena Knižního klubu se uděluje pravidelně od roku 1995. Loni ji za román Na odstřel (recenze zde), který se vyrovnával s problematikou mužských vzorů, získal spisovatel, scenárista a dramaturg Miloš Cajthaml. O rok dříve uspěla Anna Vovsová a její román o vině a trestu Ladič (recenze zde).
