Jsou na desce nějaké starší věci, nebo jen takové, které vznikaly v posledních čtyřech letech?
Mám kancelář nebo spíš pracovnu s klavírem a psacím stolem. Kromě soboty a neděle tam chodím každý den a skládám. Všechny písničky pro tuto desku vznikaly u toho jednoho stolu, díval jsem se ze stejného okna. Jenom skladba Loveletter je na světě už několik let.
Proč jste si k nahrávání vybrali známé londýnské studio Abbey Road?
Je to skvělé studio s ohromnou místností a neuvěřitelně vysokými stropy. Všechno, co tam člověk nahraje, zní překrásně. Proto jsme tam šli. Nepátrali jsme po duchovi Johna Lennona.
Ve vašich textech se několikrát objeví postava pacienta a zdravotní sestry, která o něj pečuje. Proč jste si vybral tak groteskního hrdinu?
Zdravotní sestra mi do textů vždycky odněkud přiletí, napochoduje na jeviště. Docela se mi ta představa zamlouvá. Sestra představuje jistotou, symbolizuje konec nějakého dobrodružství. Hrdina písně Hallelujah se ve chvíli rozhodnutí stáhne a vrátí se k té sestře. Nepustí se do neznámého, třebaže úžasného dobrodružství. Ta písnička má vlastně typický caveovský scénář. Je hodně podobná starší skladbě Papa Won't Leave You Henry, kde chlapík přijde k domečku, kouká na něj, ale pak se stáhne zpátky, tam, kde nic neriskuje. Vrátí se na bezpečné místo. Takovéhle písničky se mi moc líbí.
Kritické hlasy na vaši tvorbu vám opravdu tolik vadí, že je musíte zmiňovat i ve svých písňových textech?
Víte, tohle je nevýhoda mé povahy. Jsem citlivý na kritiku. Cítím se jako obnažený kvůli tomu, co dělám.
Na vaší předchozí desce The Boatman's Call jsem cítil oddanost Bohu, pokud to mohu tak formulovat. Na tomto albu je Bůh láskou ještě mnohem víc...
Ano. Tak to je. Ale nemyslím si, že se nějak moc změnil můj koncept. Mezi mnou a Bohem panuje tiché porozumění. Ovšem není nutné, abych byl jeho reklamním agentem.
Kterou píseň na desce považujete za ústřední?
To je těžké. Nebylo by to fér vůči dalším písničkám. I když možná by to byla píseň No More Shall We Part, která dala desce jméno.
Ta skladba je o sňatku. Žena, kterou jste miloval, si vzala jiného?
Doufám, že nikoliv. Vzala si mě. "Nikdy se už nerozejdeme" je můj zpěv mé ženě. O naší svatbě. "Prsten je na prstě uzamčen..."
Takže vy jste se oženil? Proč je tedy píseň pochmurná?
Zpívám: "Smlouvy jsou sepsány." Moc se mi líbí tíže celého procesu svatby, ale zároveň je to velice romantické, když "ptáci sedí ve větvích a zpívají tvému krásnému srdci". Celou píseň prodchla taková tíseň, a to se mi moc líbí. A vezměte si ten závěr o svobodě! Je to taková hezká písnička. S gospelem na konci. Haleluja! Chvalme Pána!
Mám kancelář nebo spíš pracovnu s klavírem a psacím stolem. Kromě soboty a neděle tam chodím každý den a skládám. Všechny písničky pro tuto desku vznikaly u toho jednoho stolu, díval jsem se ze stejného okna. Jenom skladba Loveletter je na světě už několik let.
Proč jste si k nahrávání vybrali známé londýnské studio Abbey Road?
Je to skvělé studio s ohromnou místností a neuvěřitelně vysokými stropy. Všechno, co tam člověk nahraje, zní překrásně. Proto jsme tam šli. Nepátrali jsme po duchovi Johna Lennona.
|
Nick Cave |
| Narodil se v Austrálii v roce 1957, hudebně vyrůstal z blues, gospelu i punku. Divoké heroinové období prožil v Londýně a Berlíně. Začátkem 80. let shromáždil skupinu The Bad Seeds s přítelem Mickem Harveyem, basistou Barry Adamsonem či německým kytaristou Blixou Bargeldem (jinak též členem Einstürzende Neubauten). První desku From Her To Eternity vydali v roce 1984. Cave napsal i několik knih, z nichž King Ink a And The Ass Saw The Angel vyšly i česky. Komerčně nejúspěšnějším albem zatím byly Mordýřské balady (The Murder Ballads), písně o násilné smrti, vydané v roce 1996. Pak už Cave zpíval hlavně o lásce, boží i té pozemské. |
Zdravotní sestra mi do textů vždycky odněkud přiletí, napochoduje na jeviště. Docela se mi ta představa zamlouvá. Sestra představuje jistotou, symbolizuje konec nějakého dobrodružství. Hrdina písně Hallelujah se ve chvíli rozhodnutí stáhne a vrátí se k té sestře. Nepustí se do neznámého, třebaže úžasného dobrodružství. Ta písnička má vlastně typický caveovský scénář. Je hodně podobná starší skladbě Papa Won't Leave You Henry, kde chlapík přijde k domečku, kouká na něj, ale pak se stáhne zpátky, tam, kde nic neriskuje. Vrátí se na bezpečné místo. Takovéhle písničky se mi moc líbí.
Kritické hlasy na vaši tvorbu vám opravdu tolik vadí, že je musíte zmiňovat i ve svých písňových textech?
Víte, tohle je nevýhoda mé povahy. Jsem citlivý na kritiku. Cítím se jako obnažený kvůli tomu, co dělám.
| Už nikdy se nerozejdeme Už to nebude nutné A už nikdy nebudu říkat, moje milá, Že jsem sám a že jsi mě opustila A už nikdy se neopustíme Smlouvy jsou sepsány, prsten je na prstu uzamčen A už nikdy nezačnu psát své dopisy smutně nebo v hloubkách zimy Už nikdy se nerozejdeme Všechny válečné sekery byly zakopány Všichni ptáci sedí ve větvích a zpívají tvému krásnému srdci ... |
Ano. Tak to je. Ale nemyslím si, že se nějak moc změnil můj koncept. Mezi mnou a Bohem panuje tiché porozumění. Ovšem není nutné, abych byl jeho reklamním agentem.
Kterou píseň na desce považujete za ústřední?
To je těžké. Nebylo by to fér vůči dalším písničkám. I když možná by to byla píseň No More Shall We Part, která dala desce jméno.
Ta skladba je o sňatku. Žena, kterou jste miloval, si vzala jiného?
Doufám, že nikoliv. Vzala si mě. "Nikdy se už nerozejdeme" je můj zpěv mé ženě. O naší svatbě. "Prsten je na prstě uzamčen..."
Takže vy jste se oženil? Proč je tedy píseň pochmurná?
Zpívám: "Smlouvy jsou sepsány." Moc se mi líbí tíže celého procesu svatby, ale zároveň je to velice romantické, když "ptáci sedí ve větvích a zpívají tvému krásnému srdci". Celou píseň prodchla taková tíseň, a to se mi moc líbí. A vezměte si ten závěr o svobodě! Je to taková hezká písnička. S gospelem na konci. Haleluja! Chvalme Pána!
 Australský hudebník Nick Cave. |
 Australský hudebník Nick Cave. |
 Australský hudebník Nick Cave. |
 Australský hudebník Nick Cave. |
