Sagvan Tofi v muzikálu Čas růží | foto: David Kraus

RECENZE: C’est la vie? Muzikál z Gottových písní v první hodině jen tlachá

  • 1
Muzikál Čas růží v pražském Hudebním divadle Karlín přehrál Gottovy písně s citem. Proč jich však v úvodní hodině zazní jen minimum, vědí asi jen jeho tvůrci.
Reklama

V houpavém rytmu se rozjíždí závěrečná Gottova hymna C’est la vie, na pódiu ji společně odzpívají všichni tři představitelé hlavního hrdiny – Josef Vojtek jako stařec, Jan Kopečný jako mladík a Filip Antonio v roli chlapce. Všichni podávají pěvecky dobrý výkon, svou bezprostředností na pódiu překvapí nejmladší z nich. Živé nastudování pod vedením dirigenta Martina Kumžáka Gottovým písním sluší, zpěváci jsou vybráni s citem. Karel Gott, který k muzikálu složenému ze svých písní svolil a věnoval mu namalovaný obraz, může být spokojen.

Fotogalerie

Takzvaný hitmuzikál, tedy kus poskládaný z písní jednoho interpreta, většinou neoplývá silným příběhem. A Čas růží, jehož scénář napsal Sagvan Tofi, to potvrzuje. Skupinka mladých se dostane do zapadlého domu zarostlého podivína (zmíněný Vojtek). Ten pak jednoho z nich zdrží a začne mu vyprávět životní příběh točící se okolo obrazu a nešťastné lásky k dívce z poutě.

Následující hrané scény z podivínova mládí diváky zavedou na pouť blíže nedefinované minulosti. Tvůrci se bohužel v první polovině příliš zaobírají dějovou linkou. Vše chtějí vysvětlit, vše přehrát. A zapomínají tak na to hlavní, kvůli čemu muzikál vlastně přichystali – tedy na Gottovy písně.

V úvodních šedesáti minutách jich zazní minimum, a navíc většinou jen v krátkém nápěvu. S výjimkou Přijela pouť se navíc diváci nedočkají jediné choreografie.

Kopečnému i Procházkové písně sedly

Kvůli jednoduchým dialogům navíc nemají Jiří Langmajer a Adéla Gondíková v rolích majitelů poutě moc co předvést; prostý příběh ostatně není to, proč diváci vážili cestu. Jsou tu především kvůli hitům. Ale zdá se, že tvůrci v čele s režisérem Petrem Novotným se jimi asi báli plýtvat, aby dva půldruhé hodiny dlouhé poločasy uživili.

Reklama

Teprve po hodině, kdy soubor rozehraje a roztančí Korunou si hodím, se na pódiu začne něco dít, statická vysvětlovací nálada je náhle pryč a konečně je tu muzikál.

Čas růží

Hudební divadlo Karlín premiéra 16. března 2017 režie: Petr Novotný hrají: Roman Tomeš / Jan Kopečný, Markéta Procházková / Eva Burešová / Veronika Vyoralová, Martin Písařík / Ladislav Korbel, Petr Dopita / Josef Vojtek, Jiří Langmajer / Sagvan Tofi, Adéla Gondíková / Ivana Jirešová, Ondřej Bábor / Peter O. Pecha, Jaromír Nosek / Petr Ryšavý, Josef Štágr / Milan Malinovsky, Vladislav Beneš / Vlastimil Zavřel, Lukáš Adam / František Pytloun, Filip Antonio / Matouš Klíma a další
Hodnocení­: 45%

Tofi si k nasazení několika písní vypomohl lehkou kličkou, kdy hlavní hrdina, nyní úspěšný interpret, předvede koncert a hned jsou na světě Lady Karneval, Kávu si osladím či Pláč.

Zvláště třetí jmenovaná Kopečnému vysloveně sedla. Podobně dobře si Markéta Procházková v roli ztracené lásky poradila třeba s Ukážu ti cestu rájem. Vzhledem k tomu, že ve více méně stejném rytmu muzikál dotančí až k finální C’est la vie, naskýtá se otázka, proč raději v Karlíně nevolili kratší stopáž, jež by byla Gottových písní plná.

Diváci by si to zasloužili i proto, že se závěrečné dojemné tečky z premiéry, tedy vystoupení samotného Gotta za zpěvu Být stále mlád, na reprízách asi nedočkají.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

1 příspěvek v diskusi

Reklama