Lunetic hned při vydání novinky získal zlatou desku, protože vydavatelství mělo již od obchodníků 28 tisíc závazných objednávek na CD.
Čtveřice se statisíci příznivců a s fanynkami omdlévajícími při spatření těchto idolů se stala v posledních dvou letech společenským fenoménem. Skončit nebo odpočívat zatím nehodlá. Uvedení desky na trh je provázeno masivní kampaní, jejíž součástí je například počítačová hra skupiny a také dětská soutěž spojená s programem Školní mléko, mající zvýšit jeho spotřebu.
Nové album obsahuje dvanáct písní, z nichž většinu napsali skladatel Stano Šimor a textař David Škach a promítli do nich podle vydavatele nejnovější trendy světové populární hudby.
Recenze Vladimíra Vlasáka
Upřímnost v kýči
Podléhám myšlenkám, zní úvodní z dvanácti písní na novém albu skupiny Lunetic. Je to účelová lež, jejich deska Časoprostor žádné myšlenky neobsahuje. To když se spokojíme s verši "Jsi můj anděl strážný, jsi mý štěstí a to je vážný" provázenými thymolinovým rytmickým poklusem, potom zůstaneme v uzounlinkém časoprostoru skupiny Lunetic. A to byl ještě lepší příklad: procházka albem Časoprostor vychází spíše jako náměsíčné bloudění po ulicích a kňourání o lásce, které přece sakra není důstojné dospívajících chlapů.
Ani stylově nic pořádně nevykvasilo. Rapová písnička Den za dnem je řídká jako ranní mlha, skladba Když blesky hřmí spojuje energické našlápnutí s komickým cinkáním a všudypřítomným sebedojímáním, až se rozplizne. Jistě, zvuková kvalita alba je lepší než u předešlých pokusů, ale je to jen záchranná síť pro lunetické lkaní, které vás pobaví stejně jako kdysi Katapult s dotazem: A co děti, mají si kde hrát? Vykrystalizovala sloučenina tak sytá a nepůvodní, až je vlastně svým způsobem originální.
Lunetici to ovšem myslí vážně. Jsou ve svém slzotvorném postoji naprosto pevní, jako když neohrabaný sochař s láskou modeluje zahradního trpaslíka. Takovou upřímnost posluchači vycítí a ocení, byť je to upřímnost v kýči; tady hledejme zdroj úspěchu. Při pohledu na hitparádu s Lunetiky v čele je pak jasné, že časoprostor lidového prázdna, který okupují, je vlastně pořádně veliký. A to je pravý důvod ke smutku - nikoli existence našich měsíčních chlapců.
Čtveřice se statisíci příznivců a s fanynkami omdlévajícími při spatření těchto idolů se stala v posledních dvou letech společenským fenoménem. Skončit nebo odpočívat zatím nehodlá. Uvedení desky na trh je provázeno masivní kampaní, jejíž součástí je například počítačová hra skupiny a také dětská soutěž spojená s programem Školní mléko, mající zvýšit jeho spotřebu.
Nové album obsahuje dvanáct písní, z nichž většinu napsali skladatel Stano Šimor a textař David Škach a promítli do nich podle vydavatele nejnovější trendy světové populární hudby.
| Lunetic: Časoprostor |
| 1. Podléhám myšlenkám |
| 2. Jsi anděl můj |
| 3. S tebou |
| 4. Den za dnem |
| 5. Toužím zapomenout |
| 6. Láska nebo jed |
| 7. Když blesky hřmí |
| 8. Procházím se v ulicích |
| 9. Vážně nekoukej |
| 10. Motýl |
| 11. Chci vstoupit do tvých snů (Girl I´m Gonna Miss You) |
| 12. Ztraceni v čase |
Upřímnost v kýči
Podléhám myšlenkám, zní úvodní z dvanácti písní na novém albu skupiny Lunetic. Je to účelová lež, jejich deska Časoprostor žádné myšlenky neobsahuje. To když se spokojíme s verši "Jsi můj anděl strážný, jsi mý štěstí a to je vážný" provázenými thymolinovým rytmickým poklusem, potom zůstaneme v uzounlinkém časoprostoru skupiny Lunetic. A to byl ještě lepší příklad: procházka albem Časoprostor vychází spíše jako náměsíčné bloudění po ulicích a kňourání o lásce, které přece sakra není důstojné dospívajících chlapů.
Ani stylově nic pořádně nevykvasilo. Rapová písnička Den za dnem je řídká jako ranní mlha, skladba Když blesky hřmí spojuje energické našlápnutí s komickým cinkáním a všudypřítomným sebedojímáním, až se rozplizne. Jistě, zvuková kvalita alba je lepší než u předešlých pokusů, ale je to jen záchranná síť pro lunetické lkaní, které vás pobaví stejně jako kdysi Katapult s dotazem: A co děti, mají si kde hrát? Vykrystalizovala sloučenina tak sytá a nepůvodní, až je vlastně svým způsobem originální.
Lunetici to ovšem myslí vážně. Jsou ve svém slzotvorném postoji naprosto pevní, jako když neohrabaný sochař s láskou modeluje zahradního trpaslíka. Takovou upřímnost posluchači vycítí a ocení, byť je to upřímnost v kýči; tady hledejme zdroj úspěchu. Při pohledu na hitparádu s Lunetiky v čele je pak jasné, že časoprostor lidového prázdna, který okupují, je vlastně pořádně veliký. A to je pravý důvod ke smutku - nikoli existence našich měsíčních chlapců.
 Chlapecká skupina Lunetic. |
 |
 Skupina Lunetic se připojila k projektu Školní mléko. |
 Obal desky Časoprostor. |
 Lunetic |
