Autorčin šestý román Čarodějnice, oceněný cenou UNESCO, je jiná literatura. Dospělá, úzkostná a spíše teskná, i když zvráceně humorné scény se v ní najdou. Třeba ta, že na Univerzitě duševního zdraví učí zásadně ženy ochablé, bezradné a zbídačené. A samozřejmě, jako všechny nejpodloudnější projekty, slaví okamžitě úspěch. Pokud bychom chtěli hledat asociace, tak mimo jiné s Franzem Kafkou.
Vypravěčkou je matka v domácnosti Lucie, která žije se svou rodinou v předměstské čtvrti nových rodinných domů. Chudobou ani nemocemi nikdo netrpí, zařízení se snaží vtisknout punc středostavovského luxusu. Ale jako by odcizenost kolonie vyrostlé na zelené louce "prosákla" i do životů jejích obyvatel, předstírajících něco, čím vlastně nejsou.
Sousedka Isabela marně zakrývá své buranství a Luciin manžel Pierrot oblbuje v luxusním Garden-Clubu maskou snobského elegána, ale přitom se dusí strachem, aby některý z jeho klientů nezaskočil na návštěvu a nezahlédl laciné papuče. V těch upachtěných životech ubíhá den za dnem a nějak v něm není místo pro porozumění, upřímnost a lásku.
A možná proto jsou tu kouzla, líčená ovšem bez senzační příchutě. Umožňují sice udělat z partnera hlemýždě, ale nedokážou zachránit manželství, změnit nevděčné děti a učinit člověka šťastným. Nakonec spíše ničí. V Kafkově Proměně symbolizuje ubývající lidskost "nestvůrný hmyz", v Čarodějnici je to pokročilost v kouzlení.
A i tady zůstává nejasné, zda se příběh odehrává ve skutečnosti, nebo jen v horečnatých představách. Co když Lucie o svých schopnostech přesvědčovala sama sebe tak dlouho, až jim uvěřila, a divoké dcery neuletěly, ale prostě jen "odjely stopem"?
Je tu ještě jeden rozměr příběhu – ženskost. Vztahy mezi ženami vytvářejí základní osu příběhu, z mužských postav výrazněji vystupuje jen Luciin manžel. Zvláštní je, že mateřství je tu převážně vnímáno ne jako naplnění, ale jako břemeno či v lepším případě zdroj zklamání a útrap, jakási falešná útěcha, z níž dříve či později prozřeme.
Román Čarodějnice je přehlídkou hořkých existencí a rozpadlých vztahů. Není urputně zuřivý jako díla Michela Houellebecqa, ani zábavně ironický jako příběhy dalšího pozoruhodného Francouze, Benoita Duteurtra. Přesto je spojuje skeptický pocit z té současné "divné doby" – lačné, dravé, sobecky bezstarostné a "báječně uvolněné", až to bolí.
MARIE NDIAYE - Čarodějnice
Přeložila Ivana Tomková. Argo, 104 stran, doporučená cena 159 korun.
Hodnocení MF DNES: 80%
