Cantrell z Alice In Chains: Těším se na zemi, jejíž krev mi koluje v žilách

Když se po letech vracejí na scénu kapely, které mají největší slávu už za sebou, většinou je to spíš smutný pohled. Hudební scéna je dávno někde jinde a ani s muzikantskou formou to po dlouhé pauze nebývá valné. Rockoví klasici Alice In Chains jsou však výjimkou. Dnes večer představí v pražské Lucerně novinku Black Gives Way to Blue.

Alice In Chains patřili spolu s Nirvanou, Pearl Jam a Soundgarden k silné čtyřce ze Seattlu, která na konci osmdesátých let nachystala převrat v rockové muzice v podobě špinavého stylu grunge. Výjimečnost Alice In Chains spočívala především ve spojení geniálního kytaristy Jerryho Cantrella a mrazivě smutného zpěváka Layna Staleyho.

"Bez Laynova typického vokálu a jeho skladatelských schopností by se Alice In Chains nikdy nedostali tak daleko," tvrdí Jerry Cantrell. "Na druhou stranu kapelu strašlivě brzdil tím, že nikdy nedokázal delší dobu normálně fungovat."

Celá léta se totiž Staley potýkal s těžkou závislostí na heroinu, kvůli níž se odkládalo natáčení, rušila turné a nakonec stála i za rozchodem kapely. Když v roce 2002 svůj boj s drogou definitivně prohrál, zdála se jednou provždy uzavřena i historie Alice In Chains.

"Laynova smrt pro mě byla těžká rána," svěřuje se Cantrell. "Pořád jsem naivně doufal, že závislost nějak překoná. Nicméně jsem považoval za samozřejmé, že Alice In Chains zemřeli s ním. Po pár letech se mi však začalo po kapele stýskat."

Cantrell
o předcích

"Můj pradědeček se jmenoval Zdeněk a pocházel od Plzně. Takže do Prahy pojedu opravdu rád a těším se, že ochutnám atmosféru země, jejíž krev mi koluje v žilách."

Dal se tedy dohromady s bývalými členy a přizvali ke spolupráci vokalistu Williama DuValla, jehož zpěv je prakticky k nerozeznání od Layna Staleyho. "Williama jsme znali dlouho a věděli jsme, že je fanouškem Alice In Chains," vysvětluje Cantrell. "Nebylo to tak, že bychom vyhlásili konkurz na zpěváka, který bude co nejpodobnější Laynovi."

Kapela si v novém složení zkusila živé hraní, a protože bylo úspěšné, pustila se do přípravy nové desky. "Vím, že bylo strašně riskantní pokoušet se po těch letech a bez Layna o nový repertoár," přiznává kytarista. "Ale z nového materiálu na nás šla tak obrovská energie, že jsme si byli jistí, že se přenese i na posluchače."

Album Black Gives Way to Blue vyšlo v září a sklidilo pochvalné kritiky i nadšení skalních příznivců. A to přesto, že autorsky ho až na dvě výjimky, kdy mu vypomohli spoluhráči, obstaral pouze Cantrell. "Jsem hlavní autor, ale album je společná práce. Psaní s Laynem nic nenahradí a jsem rád, že na dotváření písniček se podíleli všichni."

Cantrell přiznává, že momentální úspěch je pro něj trochu hořkosladký. "Není s námi Layne, tím asi řeknu vše. Ale jsem rád, že ta energie a atmosféra jsou zpátky. Léta jsme nehráli živě, protože Layne toho nebyl schopen, a my ostatní jsme tím hrozně trpěli. Teď si to vynahrazujeme."

Do Prahy se Cantrell těší víc než před třemi lety, kdy u nás vystupoval naposledy. "Mezitím jsem totiž zjistil, že mám české předky," vykládá. "Můj pradědeček se jmenoval Zdeněk a pocházel od Plzně. Takže do Prahy pojedu opravdu rád a těším se, že ochutnám atmosféru země, jejíž krev mi koluje v žilách."