Příběh krásné Grace (skvělá Nicol Kidmanová), prchající před gangstery, jíž zapadákov ve Skalnatých horách zvaný Dogville poskytne útočiště, ale pak ji podrobí ponižujícímu otroctví a útrapám, se odehrává ve stylu brechtovského divadla na holé podlaze bez dekorací.
Chudobu obyvatel hornického městečka postiženého krizí třicátých let naznačuje jen sem tam postavený kus nábytku. Domy a ulice jsou v půdorysu zakresleny na podlaze a označeny "Dům Chamsonových, Elm Street". Nakresleny jsou i obrysy psa, jehož štěkot hraje v příběhu významnou roli.
První půlhodinu se člověku chce odejít: tohle přece není ani film, ani divadlo. Pak si však zvykne i na hlas Johna Hurta, který mimo obraz komentuje prolog a devět kapitol vyprávění. Divák je vtažen do hry a nakonec zcela podlehne jejímu kouzlu. Finále ho pak svou nečekaností naprosto strhne.
Věčný provokatér Lars von Trier, jehož všechny filmy se vyznačují extrémním porušováním tradičních norem, opět dokázal, že je jednou z mála velkých osobností současné evropské filmové scény. Jeho díla se nelíbí všem, ale dánský filmař stojí o to líbit se všem právě tak málo, jako jeho slavný kolega Theodor Dreyer.
Má pohotově odpověď i na otázku, proč se v Dogville v podstatě vrací ke klasickým hodnotám filmové řeči. "To, co jsem dělal dříve, bylo chváleno pro výraznou 'filmovost'. Jenže ta se mezitím stala záležitostí počítačů. Dnes už nemusíte čekat venku na správné světlo, prostě si ho vyrobíte, tak jako všechny prvky tzv. 'filmovosti'. To mě přestalo zajímat," říká.
Obyvatelé jeho amerického městečka se považují za poctivé a slušné lidi. Ale ke Grace se chovají nečestně a krutě, ať se mladá žena snaží sebevíc hodnotit jejich počínání optikou svých mesiášských ideálů.
"Nemyslím, že jsou Američané horší než lidé v jiných zemích. Ale myslím si také, že nejsou o nic lepší. Co říci o Americe? Fakt je, že moc korumpuje. Koneckonců Amerika je tak mocná, že jí svým rýpáním přece nemohu ublížit," reaguje tvůrce na obvinění z antiamerikanismu.
Na výtky, že už druhý film situoval do Ameriky, ačkoli v ní nikdy nebyl, odpovídá: "Pokud vím, tvůrci Casablanky také nikdy nebyli v Casablance."
Na rozdíl od Larse von Triera Nicol Kidmanová poskytla rozhovor pouze televizi, nicméně na tiskové konferenci dala najevo své uspokojení z práce s Larsem von Trierem a prozradila, že spolu mají rozpracované další dva projekty. Připustila nicméně, že všechna práce by šla stranou, kdyby potkala novou velkou lásku. Těžko říci, pro kterou z těchto alternativ držet krásné a rozhodně také inteligentní hvězdě víc palce.
 Nicol Kidmanová na 56. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. |
