Kamarády, kteří vozík střídavě táhnou, tlačí, přenášejí či věčně opravují. Náhodné známé, kteří vypomohou třeba pumpičkou, když výpravu zbrzdí prázdná duše. A poutníkova devítiletého syna, jenž pěší túru bere jako veselé dobrodružství, na jehož konci se bude brouzdat v Atlantiku.
Hlavní aktér dokazující sobě i svému okolí, že nemocí život nekončí, zaslouží bezesporu obdiv, nicméně je škoda, že se film více nevěnuje i ostatním členům výpravy, zejména během čistě prozaických okamžiků. V osobních promluvách na kameru se totiž těžko vyhýbají velkým slovům, což dvojnásob platí pro průvodní komentář, jakkoli profesionální projev Viktora Preisse umí patos textu utlumit, a trojnásob pro přepjatou hudbu.
Kdyby si tvůrci v čele s režisérkou Evou Toulovou odpustili kazatelské výroky plné „odhodlání“ či „očekávání“ i školácké popisy typu „srdečně s námi pohovořili“, měl by snímek větší sílu. I jako zajímavý cestopis střídající idylickou procházku mezi vinicemi s krajními okamžiky: putování obsáhne kamení, bahno, lijáky, vichr vzdouvající pláštěnky, výkyvy teplot od deseti stupňů do více než třiceti stupňů.
Ale hlavně jakoby mimochodem sleduje nespočet praktických šarád, které se musí vyřešit doslova za pochodu. Třeba kde dobít elektrický vozík a ve kterých úsecích nasadit vozík manuální. Jak najít nocleh v přeplněných ubytovnách, kde sehnat rozbitou součástku, která nakonec i s opravou přijde na deset eur, a co všechno alespoň dočasně zajistit lepicí páskou, která ve snímku Camino na kolečkách sehrává roli bezmála vynálezu století.
Nejen schopností improvizace snímek připomene dokumentární sérii výprav žlutými trabanty kolem světa – ostatně na tu minulou vzal Dan Přibáň také dva vozíčkáře. Podobnost obou projektů navíc spočívá v přirozené pospolitosti týmu, ve vnímání, že sama cesta je důležitější než cíl, a v objevování okamžiků, kdy se zdánlivá maličkost stává osudovou: království za hustilku!
Camino na kolečkáchČesko, 2017, 90 min Režie: Eva Toulová Kamera: Tomáš Lénárd Hrají: Viktor Preiss (vyp.), Eva Toulová, Tomáš Lénárd Kinobox: 0 % |
Naopak rozdíl tkví v tom, že účastnící pouti ke hrobu svatého Jakuba své pocity i zdroj víry až příliš vysvětlují a pojmenovávají, čímž účinek oslabují. Objímání a dojímání, svíčky a lampiony mají navrch, chybí byť náznak pochyb či vzteku.
Ovšem jako svépomocné svědectví party lidí, kteří kamarádovi pomohli splnit si jeho sen, má Camino na kolečkách svou váhu, podpořenou ještě slušnou kamerou včetně záběrů na mysu Finisterre, přezdívaném konec světa.
