Začátkem roku se v Arše promítal koncertní film Talking Heads z roku 1984 Stop Making Sense - snímek, při němž svého času publikum tancovalo v kinech. Současná Byrneova živá sestava dokáže vyprodukovat zcela srovnatelný očistný nářez. Byrneovy písničky tu rozehrává dvoučlenná černá rytmika, dále perkusionista Mauro Refosco (známý už z prvního zpěvákova vystoupení u nás, ovšem v roce 1994 čaroval na elektronický vibrafon) plus uvážlivě energický kytarista Byrne. V půli koncertu pak zvuk zahustí a zdramatičtí šestičlenná smyčcová sekce, jejíž styl se de facto proměňuje s každou skladbou: sugeruje glassovský rovný rytmus, reggae, velkokapelový pop i mexický šraml. A šlape jí to výtečně v kterémkoli z možných světů.
Devětačtyřicetiletý Byrne s šedivou hlavou přenesl na koncert náladu nového alba Look Into The Eyeball. Ve žlutooranžových světlech zpíval písně velkoměstského neurotika, který zvolna nachází klid a jemuž život v civilizačních absurditách odkrývá už i poezii a obrazy nadějných přesahů (ne nadarmo nazval Byrne-fotograf svou nedávnou knihu Podivný rituál). Když se Byrne na koncertě vrátil k hitům Talking Heads, připomněl, že už tehdy, třeba v roli potrhlého kazatele z písně Once In The Lifetime, si napsal úběžník veškeré své tvorby. Z nových písní aspiruje na dlouhověkost třeba neklidné vymítání Broken Things, kutilská noční můra o nutnosti opravit opraváře, nebo neodolatelná variace na spirituál U. B. Jesus, spolehlivé finále koncertu.
To jsou klíčové okamžiky s Byrnem: když se zapře jednou zakročenou nohou a s čelistmi rozevřenými na maximum zapne hlas naplno - ať už se slovy nebo bez nich, jako ve staré And She Was. Koncert připomněl, že silné písničky píše i do filmů (viz spolupráce s Wendersem či Waynem Wangem, režisérem snímku Smoke) a scénických projektů. Etnické inspirace z divadelních kusů The Forest a Catherine Wheel hřměly intenzitou orchestru.
Ať už zpívá o městě nebo o tom, že i někdo blízký může doplatit na AIDS, hledá dnešní Byrne skuliny důvěry a otisk sebe sama v podezřelých věcech. Tuhle tendenci dotáhl v přídavcích, kdy s gustem a bez sebemenší stopy parodie zahřímal hit Whitney Houstonové I Wanna Dance With Somebody (Who Loves Me). Odkletí soulové písničky z popové klece najednou znělo jako novovlnná klasika, černoši i smyčce se zápalem dřeli, publikum vibrovalo. Pevně připravený, dávno zralý David Byrne nabízel to, co je společné naší zkušenosti i tanečním střevícům.
 David Byrne během koncertu v pražské Arše. |
 David Byrne hraje a zpívá během koncertu v pražském Divadle Archa v červnu 2001. |
