Bylo nebylo, co na tom sejde

  1:00
Tereza, Ramid a moře příběhů – i tak by se dal označit sugestivní román Cirkus Les Mémoires, který pražská spisovatelka Petra Hůlová (1979) vydala na sklonku loňského roku.
knihy, literatura - ilustrační foto

knihy, literatura - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

V nedávném rozhovoru pro Salon deníku Právo Petra Hůlová na závěrečnou otázku, zda existuje "nějaká skutečná podstata, pravda o věcech a vztazích", odpověděla: "Přesně nevím, málokdy má ve vztazích jeden člověk jednoznačně pravdu a druhý se úplně mýlí."

"A navíc nevím, co to pravda je, možná existují jen úhly pohledu a naše identifikace s nimi. Anebo tam ta pravda někde visí a lidé se o ni tu víc, tu míň otírají, jsou s ní víc nebo míň v nějakém vztahu."

"Ať tak nebo tak, těžko ji může někdo zcela obsáhnout. A o tom je právě spisovatelství. Je to hra na boha, který může pravdu obsáhnout skrze postavy a světy, kterým dá vzniknout. Pak tu pravdu jakoby vlastní a ukazuje ji čtenářům. Je to lákavá iluze. Taky někdy mívám takový pocit, i když vím, že je to jen iluze a nic víc."

To jsou důležitá slova pro lepší pochopení ne možná spisovatelství jako takového, ale určitě tvorby Petry Hůlové, která debutovala v roce 2002 rozmáchlým románem Paměť mojí babičce; předloni následovala komornější kniha Přes matný sklo.

"Na boha" si Hůlová troufale hrála už v prvotině, odehrávající se v Mongolsku. Její nový román Cirkus Les Mémoires je další variací autorčiny "božské" hry, stvořitelské aktivity. Dokonce se dá říct, že tato iluzornost, ona zdánlivá všemoc vyprávění, je ústřední autorskou i čtenářskou slastí a vlastně i hlavním důvodem existence této knihy.

Praha k nedýchání?
New York a nejmenovaná, pravděpodobně blízkovýchodní země jsou základními scenériemi Cirkusu Les Mémoires.

Ovšem hrdinové – jmenujme třeba pražskou fotografku Terezu, jež by v N. Y. ráda našla nakladatele pro svou knihu, jejího strýce Rudolfa a utečence Charila a Ramida – svým fyzickým pohybem a ve svých vzpomínkách obsahují i Česko a hlavně četná další území Spojených států, jimiž putuje kupříkladu Ramid.

Ameriku Hůlová nahlíží z postranních ulic, z vlhkých průchodů a pokojíků chatrných dřevěných domků i vyslovených ratejn. Vciťuje se do pozic a pocitů těch, kteří v USA přežívají ze dne na den, na oslňující mrakodrapy sotva dohlédnou, přece však existují vesměs důstojněji či bezpečněji než v zemích, odkud přicestovali.

Stojí za zaznamenání, že sociálně je spisovatelčin pohled daleko konkrétnější v "mongolském" a "americkém" románu než v "české" próze Přes matný sklo, v níž ústřední dvojici – dospělého syna a stárnoucí matku – prakticky úplně odřízla od společenské reality a sepsala jejich povahopis či živočichopis.

Jako kdyby se Hůlová v Praze dusila a v české metropoli vnímala "přes matný sklo". Odstup a autorská hybatelská potřeba se v Cirkusu Les Mémoires projevují i v pozici vypravěče, v jeho vševědoucí třetí osobě, v "měkké" er-formě, kdy se vyprávění dokáže v optice stočit do dané postavy, aniž by ztratilo své distancované, a přece chápající posazení.

Od začátku do konce kniha plyne v uvolněném stylu s četnými hovorovými prvky, ve stylu, který je schopným a adekvátním nositelem sdělení; ani neoslňuje, ale ani nedráždí (až na jednotlivosti: čtyřikrát sloveso řekl na sedmi řádcích na str. 154).

Je to důležitá změna ve srovnání s vyzdvihovaným a populárním debutem, v němž přitom "pražský" hovorový styl neústrojně přecházel z jedné mongolské vypravěčky na druhou.

Malá oslava
Přiznám se, že mě román Cirkus Les Mémoires do větší míry než dosud smířil s uměním Petry Hůlové, jíž stova jde upřít výtečné pozorovatelství (postavy jsou "jako ze života") a nadání tvořit až fascinující vypravěčský proud, ale u níž rovněž lze – téměř už trvale – postrádat důkladnější umělecký koncept, méně pudový rozvrh díla.

Plodné, plavné a samozřejmé vyrůstání jedné epizody z druhé, ovšem také nedostatečná rytmizace a neobratná práce s motivy, které se v určitých místech románu potkávají. Vyprávění Hůlové nemá začátek a konec, má pouze "průběh". I takový dojem můžeme získat z Cirkusu Les Mémoires. Proč tedy to kritické "smíření"?

Pro radost, jež je patrná v tomto vyprávění, pro spontánnost, která je v něm obsažena, aniž by vitalita rezignovala na vyslovení se k situaci člověka. Po Hůlové asi nikdy nebudeme moci žádat ideovou polemiku a kritiku, společenské drama nebo experimenty s poetikou, formální novátorství.

Ale můžeme si na ní cenit, jak se dovede "nekategoriálně" setkat s prostředím a s figurou, které k ní v mysli, v imaginativním přílivu připlují, jak jim naslouchá a kráčí s nimi.

V jejích prózách se může stát takřka cokoliv, fantazie je vypuštěna na špacír, ale neznamená to, že lidsky je tu dovoleno vše. Psaní Hůlové je humanistické, přimknuté k jedinci, nikoliv k systému, k důstojnosti, nikoliv k ponižování.

Postavy, místa a časy se v Cirkusu Les Mémoires přelévají téměř rozkošnicky, v určité vědomé bravuře, avšak tento hédonismus není bezohledný a samoúčelný, přitakává životu, kontinuitě bytí. Předurčenost, již si postavy románu uvědomují, nepřijímají jako fatalistickou odevzdanost.

Možná se toho víc změnilo ve mně než v psaní Petry Hůlové, to nevím v tuto chvíli určitě. Ale i přes někdejší výhrady k její tvorbě, které tímto ostatně neberu zpět, pouze k nim přidávám více uznalých soudů, si myslím, že Hůlová si zaslouží Ortenovu cenu, která ji dosud míjí.

Autoři: ,

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

RECENZE: Pořádnej „rak“ se nekonal. Katapult zněl, jako když jde stařenka ze schodů

20. března 2024  10:02

Loni vydal personálně obměněný Katapult v čele s frontmanem Oldřichem Říhou album Nostalgia. Stejně...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

VIDEO: Ruský film pro děti jde do kin. Tvůrci se postavili proti válce

28. března 2024

Ve čtvrtek 28. března bude mít v kinech premiéru rodinná animovaná dobrodružná komedie Domácí...

Dabéři Pokémona po letech spolu. Bylo to fyzicky nesmírně náročné, vzpomínají

27. března 2024

Premium Byli u začátku pokémanie v Česku. Když Ash, Brock a Misty v animovaném seriálu cestovali světem a...

VIDEO: Muzikálový fenomén. Své třicetiny oslaví Dracula velkým turné

27. března 2024  15:35

K blížícímu se třicátému výročí premiéry se slavný muzikál Dracula dočká halového turné. Od ledna...

Eklektická dvojka Twenty One Pilots zahraje příští rok v O2 areně

27. března 2024  15:01

Kapela Twenty One Pilots se po šesti letech vrací do Prahy. Americké duo se 12. dubna 2025...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...