Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bylo nebylo, co na tom sejde

  1:00aktualizováno  1:00
Tereza, Ramid a moře příběhů – i tak by se dal označit sugestivní román Cirkus Les Mémoires, který pražská spisovatelka Petra Hůlová (1979) vydala na sklonku loňského roku.
knihy, literatura - ilustrační foto

knihy, literatura - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

V nedávném rozhovoru pro Salon deníku Právo Petra Hůlová na závěrečnou otázku, zda existuje "nějaká skutečná podstata, pravda o věcech a vztazích", odpověděla: "Přesně nevím, málokdy má ve vztazích jeden člověk jednoznačně pravdu a druhý se úplně mýlí."

"A navíc nevím, co to pravda je, možná existují jen úhly pohledu a naše identifikace s nimi. Anebo tam ta pravda někde visí a lidé se o ni tu víc, tu míň otírají, jsou s ní víc nebo míň v nějakém vztahu."

"Ať tak nebo tak, těžko ji může někdo zcela obsáhnout. A o tom je právě spisovatelství. Je to hra na boha, který může pravdu obsáhnout skrze postavy a světy, kterým dá vzniknout. Pak tu pravdu jakoby vlastní a ukazuje ji čtenářům. Je to lákavá iluze. Taky někdy mívám takový pocit, i když vím, že je to jen iluze a nic víc."

To jsou důležitá slova pro lepší pochopení ne možná spisovatelství jako takového, ale určitě tvorby Petry Hůlové, která debutovala v roce 2002 rozmáchlým románem Paměť mojí babičce; předloni následovala komornější kniha Přes matný sklo.

"Na boha" si Hůlová troufale hrála už v prvotině, odehrávající se v Mongolsku. Její nový román Cirkus Les Mémoires je další variací autorčiny "božské" hry, stvořitelské aktivity. Dokonce se dá říct, že tato iluzornost, ona zdánlivá všemoc vyprávění, je ústřední autorskou i čtenářskou slastí a vlastně i hlavním důvodem existence této knihy.

Praha k nedýchání?
New York a nejmenovaná, pravděpodobně blízkovýchodní země jsou základními scenériemi Cirkusu Les Mémoires.

Ovšem hrdinové – jmenujme třeba pražskou fotografku Terezu, jež by v N. Y. ráda našla nakladatele pro svou knihu, jejího strýce Rudolfa a utečence Charila a Ramida – svým fyzickým pohybem a ve svých vzpomínkách obsahují i Česko a hlavně četná další území Spojených států, jimiž putuje kupříkladu Ramid.

Ameriku Hůlová nahlíží z postranních ulic, z vlhkých průchodů a pokojíků chatrných dřevěných domků i vyslovených ratejn. Vciťuje se do pozic a pocitů těch, kteří v USA přežívají ze dne na den, na oslňující mrakodrapy sotva dohlédnou, přece však existují vesměs důstojněji či bezpečněji než v zemích, odkud přicestovali.

Stojí za zaznamenání, že sociálně je spisovatelčin pohled daleko konkrétnější v "mongolském" a "americkém" románu než v "české" próze Přes matný sklo, v níž ústřední dvojici – dospělého syna a stárnoucí matku – prakticky úplně odřízla od společenské reality a sepsala jejich povahopis či živočichopis.

Jako kdyby se Hůlová v Praze dusila a v české metropoli vnímala "přes matný sklo". Odstup a autorská hybatelská potřeba se v Cirkusu Les Mémoires projevují i v pozici vypravěče, v jeho vševědoucí třetí osobě, v "měkké" er-formě, kdy se vyprávění dokáže v optice stočit do dané postavy, aniž by ztratilo své distancované, a přece chápající posazení.

Od začátku do konce kniha plyne v uvolněném stylu s četnými hovorovými prvky, ve stylu, který je schopným a adekvátním nositelem sdělení; ani neoslňuje, ale ani nedráždí (až na jednotlivosti: čtyřikrát sloveso řekl na sedmi řádcích na str. 154).

Je to důležitá změna ve srovnání s vyzdvihovaným a populárním debutem, v němž přitom "pražský" hovorový styl neústrojně přecházel z jedné mongolské vypravěčky na druhou.

Malá oslava
Přiznám se, že mě román Cirkus Les Mémoires do větší míry než dosud smířil s uměním Petry Hůlové, jíž stova jde upřít výtečné pozorovatelství (postavy jsou "jako ze života") a nadání tvořit až fascinující vypravěčský proud, ale u níž rovněž lze – téměř už trvale – postrádat důkladnější umělecký koncept, méně pudový rozvrh díla.

Plodné, plavné a samozřejmé vyrůstání jedné epizody z druhé, ovšem také nedostatečná rytmizace a neobratná práce s motivy, které se v určitých místech románu potkávají. Vyprávění Hůlové nemá začátek a konec, má pouze "průběh". I takový dojem můžeme získat z Cirkusu Les Mémoires. Proč tedy to kritické "smíření"?

Pro radost, jež je patrná v tomto vyprávění, pro spontánnost, která je v něm obsažena, aniž by vitalita rezignovala na vyslovení se k situaci člověka. Po Hůlové asi nikdy nebudeme moci žádat ideovou polemiku a kritiku, společenské drama nebo experimenty s poetikou, formální novátorství.

Ale můžeme si na ní cenit, jak se dovede "nekategoriálně" setkat s prostředím a s figurou, které k ní v mysli, v imaginativním přílivu připlují, jak jim naslouchá a kráčí s nimi.

V jejích prózách se může stát takřka cokoliv, fantazie je vypuštěna na špacír, ale neznamená to, že lidsky je tu dovoleno vše. Psaní Hůlové je humanistické, přimknuté k jedinci, nikoliv k systému, k důstojnosti, nikoliv k ponižování.

Postavy, místa a časy se v Cirkusu Les Mémoires přelévají téměř rozkošnicky, v určité vědomé bravuře, avšak tento hédonismus není bezohledný a samoúčelný, přitakává životu, kontinuitě bytí. Předurčenost, již si postavy románu uvědomují, nepřijímají jako fatalistickou odevzdanost.

Možná se toho víc změnilo ve mně než v psaní Petry Hůlové, to nevím v tuto chvíli určitě. Ale i přes někdejší výhrady k její tvorbě, které tímto ostatně neberu zpět, pouze k nim přidávám více uznalých soudů, si myslím, že Hůlová si zaslouží Ortenovu cenu, která ji dosud míjí.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Diváci berlínské olympiády roku 1936 svorně zdraví v nacistickém pozdravu.
RECENZE: Jak se Hitlerova olympiáda stala lekcí manipulace a lži

Berlínská olympiáda je dodnes velmi atraktivní téma: fantastické výkony Jesseho Owense, Hitlerovy hákové kříže a především zfanatizované davy pochodující...  celý článek

Americký spisovatel Robert Fulghum navštívil Plzeň. (2. 10. 2017)
Babička měla aféru s Cimrmanem, jsem jeho vnuk, říká Robert Fulghum

Zdeňku Svěrákovi jsem navrhl, abychom spolu napsali knihu. Protože já vím, co dělal Jára Cimrman během svých cest po USA, říká Robert Fulghum.  celý článek

Americká komička Amy Schumerová ve svém pořadu
Amy Schumerová zve na svůj pohřeb. Pít se bude moskevská mula

Dialogem se svou vaginou začíná knihu málokterá spisovatelka. Jenže Amy Schumerová není ledajaká autorka. Je to především komička a herečka, která si zakládá...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.