Tedy kdyby příběh nevyhrotil střety hrdinů na půdě profese i sexu teprve po hodině zaplevelené (Václav Klaus dovolí) falešnými větičkami typu "to není fráze, to je život" či "ve špatném filmu bychom se spolu vyspali, ale tohle je dobrý film". Navíc tu autoři tepali novodobé zlořády - proč ne, jen kdyby si za půdorys temných nitek, starých struktur, spiklenců "přes marketink", lásek na prvý pohled a roznášení kávy zvolili jakékoli jiné prostředí, jen ne média. Takhle si čelem naběhli kritikům, kteří se umělým představám o novinářích roku 2001 mohou jen tiše usmívat.
Štinglův dokument Jakou řečí mluví pánbůh (opět ČT) si zejména obrazově dal obrovskou práci, aby nevyzněl monotónně. Stavěl na vděčném modelu "malého člověka ve velkých dějinách" - tentokrát sudetského Němce, jenž několikrát přežil vlastní smrt. Vlastivěda, dějepis a rodinná kronika se prolnuly v jednom silném osudu, byl by však celistvější, kdyby jej netříštil jazyk. V knižním komentáři zazní slova "hospodářství čelila rozmarům drsné přírody" a část hrdinových vzpomínek byla převyprávěna v uhlazenější podobě; jeho rázovitý slovník byl upraven i v podtitulcích, nutných kvůli srozumitelnosti. Proč však "překládat" živobytí jako jídlo a výrok "pánbů je potřeba" větou "bez pánaboha to nepůjde"?
Americký dokument Hon na bin Ládina předvedl, jak lze aktuální téma podat věcně, přehledně, názorně, leč ne hloupě. Z množství faktů a soudů vyšel nejednoznačně teroristův portrét - prý je charismatický, štědrý, něžný, bojovník, muž v ústraní -, ale i korektní a překvapivě kritický pohled Američanů na vlastní zemi. Za rychlé zařazení pořadu by ČT zasloužila jedničku - kdyby mu za oběť nepadl portrét z nosného cyklu Předčasná úmrtí. V programu byla přece spousta hlušších míst, kam se dal dokument bez újmy zařadit.
Na všem najde šťoural chybičku, jen zábava na Nově už za to ani nestojí. Ta spíše potřebuje útrpnou celonárodní sbírku na nové nápady. Musí být hodně v úzkých, když pro estrádu Václava mám nejradši oprášila chudáky gumáky a v Politickém harašení přešla přes krkolomný oslí můstek od americké tragédie hupky dupky k pláži s Buzkovou, romanci s Březinou a Fenclovu hovězímu.
V tak řídké konkurenci poskytl nový pořad Primy Na scénu! krapet úlevy: není to sice žádný objev století, aspoň však nezve pořád dokola pár provařených obličejů, které už roky předvádějí jedno a totéž. Pán, který sestavil za hodinku auto schopné odjezdu, či host, jenž vyzunkl láhev piva pod vodou, si jednou užili svou čtvrthodinu slávy a šli domů. Jiní křepčí na pódiu věčně a pivo zvládnou leda na souši.
Štinglův dokument Jakou řečí mluví pánbůh (opět ČT) si zejména obrazově dal obrovskou práci, aby nevyzněl monotónně. Stavěl na vděčném modelu "malého člověka ve velkých dějinách" - tentokrát sudetského Němce, jenž několikrát přežil vlastní smrt. Vlastivěda, dějepis a rodinná kronika se prolnuly v jednom silném osudu, byl by však celistvější, kdyby jej netříštil jazyk. V knižním komentáři zazní slova "hospodářství čelila rozmarům drsné přírody" a část hrdinových vzpomínek byla převyprávěna v uhlazenější podobě; jeho rázovitý slovník byl upraven i v podtitulcích, nutných kvůli srozumitelnosti. Proč však "překládat" živobytí jako jídlo a výrok "pánbů je potřeba" větou "bez pánaboha to nepůjde"?
Americký dokument Hon na bin Ládina předvedl, jak lze aktuální téma podat věcně, přehledně, názorně, leč ne hloupě. Z množství faktů a soudů vyšel nejednoznačně teroristův portrét - prý je charismatický, štědrý, něžný, bojovník, muž v ústraní -, ale i korektní a překvapivě kritický pohled Američanů na vlastní zemi. Za rychlé zařazení pořadu by ČT zasloužila jedničku - kdyby mu za oběť nepadl portrét z nosného cyklu Předčasná úmrtí. V programu byla přece spousta hlušších míst, kam se dal dokument bez újmy zařadit.
Na všem najde šťoural chybičku, jen zábava na Nově už za to ani nestojí. Ta spíše potřebuje útrpnou celonárodní sbírku na nové nápady. Musí být hodně v úzkých, když pro estrádu Václava mám nejradši oprášila chudáky gumáky a v Politickém harašení přešla přes krkolomný oslí můstek od americké tragédie hupky dupky k pláži s Buzkovou, romanci s Březinou a Fenclovu hovězímu.
V tak řídké konkurenci poskytl nový pořad Primy Na scénu! krapet úlevy: není to sice žádný objev století, aspoň však nezve pořád dokola pár provařených obličejů, které už roky předvádějí jedno a totéž. Pán, který sestavil za hodinku auto schopné odjezdu, či host, jenž vyzunkl láhev piva pod vodou, si jednou užili svou čtvrthodinu slávy a šli domů. Jiní křepčí na pódiu věčně a pivo zvládnou leda na souši.
