Strašně moc se mne Vláčilova smrt dotkla, nejen osobně. Uvědomil jsem si totiž, že ta generace, kterou nosíme v povědomí jako obraz vrcholu českého filmu, najednou odchází. A nejsem si jist, jestli je to generace vůbec kdy nahraditelná. Přes různé přísliby, které se poslední dobou na filmařské scéně mihly, já žádnou srovnatelnou osobnost Vláčilova typu nevidím. Takže je možné, že jedna kapitola končí, otevře se jistá propast a příště už se český film bude pohybovat v docela jiných dimenzích.
Jan Svěrák, filmový režisér:
Není to sice blesk z čistého nebe, všichni vědí, že to byl starý nemocný pán, který si léta ničil zdraví, ale chvilku tu s námi ještě zůstat mohl. Znamená legendu geniálního filmaře, a hlavně nám dal pocítit hrdost a naději, že i z malého národa může vzejít velký filmař.
Jiří Menzel, filmový režisér:
Byl to mezi filmaři rytíř.
Václav Marhoul, filmový producent:
Měli jsme s panem Vláčilem vždy korektní vztahy, ale k finálnímu usmíření došlo asi před půl rokem v klubu Mat, kdy jsme spolu seděli a probírali moje začátky. Najednou mne pohladil po vlasech a povídá: "Já vždycky myslel, že jste jen takovej ouřada, ale vy jste celej kluk filmařskej." Od člověka, jehož Markétu Lazarovou považuji za absolutně nejlepší film všech dob, to tedy nějak zahřálo! A zapili jsme to vodkou.