Ona a On, bývalí manželé, přicházejí do divadla naposledy zahrát hru celkem pro sedm postav. Čekají ještě na jednoho kolegu, shodou okolností nového přítele ženy. Jenže ten nepřijde. Zoufalá snaha zachránit inscenaci, při níž se dva herci snaží uhrát sedm postav, se prolíná s mizerií jejich osobních životů.
Herce uvádí od čtvrtka Ta Fantastika
Text Zelenka napsal pod názvem Odjezdy vlaků pro slovenské divadlo Astorka Korzo a herce Adyho Hajdu a Annu Šiškovou. Podruhé jej inscenoval v Polsku, kde kus dostal název Jízdní řád. Pod titulem Herci bude mít hra zítra premiéru v pražském divadle Ta Fantastika. Dva herecké nešťastníky ztvární Zuzana Bydžovská a Bohumil Klepl.
Zelenkova hořká komedie je pro oba protagonisty velkým zápřahem. Skáčou z role do role, z kostýmu do kostýmu. Po první třetině se scéna otočí, aby divák všechno pozoroval ze zákulisí.
Herci jsou hrou ve hře, k níž si Zelenka vypůjčil skutečnou konverzačku Michaela Frayna Číňani. „Je to vlastně fraška zabalená v psychologické hře,“ objasňuje Zelenka, spletitost textu však nepopírá.
Zmatený zůstává i autor
Prý mu nerozuměl ani spoluautor námětu Michael Frayn, kterému Zelenka anglický překlad textu poslal. „Což je zvláštní, protože sám podobný princip v jiné své hře, Bez roucha, použil, a já jsem si ho dokonce vypůjčil,“ směje se Zelenka.
Určité divácké zmatení může na začátku podpořit skutečnost, že oba hrdinové jsou mizerní herci, kteří berou každý kšeft a na scéně se dopouštějí celé škály nejhorších hereckých zlozvyků.
„Šmíra se hraje sama. První třetinu budou mít nejspíš diváci pocit, že se Klepl s Bydžovskou zbláznili. Když však naše postavy nejsou v rolích, ale samy za sebe, je třeba je hrát civilně a maximálně upřímně. Věřím, že tak vznikne silný kontrast,“ vysvětluje Bohumil Klepl.
Dramaturgyně Marie Reslová zkoušela dokonce přemluvit režiséra, zda by nevynechal první přestávku, aby se publikum příliš nevyplašilo. Petr Zelenka to však chce risknout. „Ze začátku jsme z toho byli zmatení i my, ale je to, jako když loupete cibuli – s každou slupkou odkrýváte novou vrstvu,“ popisuje Klepl.
Jenže po loupání cibule nakonec zůstane jen vrstva slupek a jinak nic – žádné jádro. „Také však ještě zbudou slzy v očích,“ připomíná Reslová.
