Buty

Buty - Kapela Buty - promo snímek z albu Votom (2006) | foto: SONY BMG

Buty zasypali sami sebe

  • 1
V devadesátých letech byla kapela Buty hravější. Z tohoto rozpoložení, podpořeného odlehčenou muzikálností, přirozeně „vypadly" hity Mám jednu ruku dlouhou, František, Vrány nebo Tata.

Rádia po nich sáhla a spolu s filmem Jízda pomohla skupině k oblibě u masového publika. Kapela se ve vývoji nezastavila a na předchozí desce Normale (2001) nabídla životaschopné spojení rocku s romskou hudbou, již obdivuje. Avšak veřejnost, která obvykle přijímala butovské desky bez výhrad, Normale přesně nepochopila, stejně jako ironický humor kapely, a před komplikovanějším projektem couvla.

Zaražená kapela si vybrala čtyři roky pracovního volna, během kterých čelila krizi středního věku a zároveň vybrušovala novinku Votom. Hudba je vnitřně propracovanější, stylově bohatší než předchozí alba skupiny Buty. Skladbu Karel ozvláštňují členité mezihry, orientální motivy se prolínají s honosným, takřka chrámovým rockem. Zašifrovaný text o papeži Janu Pavlu II. posluchači umožní, aby si pustil fantazii na procházku.

Jakoby skokem se kapela dostane k dechovce v písni Nevyhýbací stroj, která postupně zdivočí a promění se v metal. Klarinet Milana Straky, o kterém se zpívá v písni Milan, vypouští úžasné melodické „hady" na pozadí chytrého big beatu. Kdo chce slyšet šílenství, elektrické i dechové nástroje puštěné z řetězu, pro toho je zde píseň Tytrlijáda. Ani trampská píseň Starý vodopád, vzpomínající na spravedlivější časy, si nepřekáží s melancholickou baladou Kočka, jíž se vine lahůdkové kytarové sólo.

Při každém poslechu se před posluchačem otevřou vchody do dalších hudebních pater. Sotva lze uhodnout, jak to Pastrňák, bubeník Richard Kroczek, hráč na klávesy Milan Nytra, baskytarista Milan Straka a další hudebníci dělají. Jejich schopnost učinit muziku přitažlivou připomíná i ve složitých kombinacích dobré jídlo s mnoha přílohami, které může být slazené i pepřené, a přesto neztrácí výraznou chuť.

Kapela Buty se nevzdala ani chytlavé jednoduchosti v písni Pusinka na prdel, která však v textu spadá spíše do sféry jejího vnitřního humoru, jenž bývá těžko přenosný mimo skupinu. Naopak song Všechno kolem mě je opravdu vtipný protest proti lidem uzavřeným sobecky do sebe, jejichž svět začíná a končí v okolí vlastního gauče.

Titul Votom je však také o sopce, která zasypala sama sebe. Kapela „napěchovala" desku příliš mnoha informacemi, úlety, odbočkami či detaily. Například Pastrňákovy vtipné aforismy nebo recitace vložené mezi písně si člověk poslechne jednou a pak už je spíše přeskakuje. Střídání závažných textů a nesouměřitelných, krátkodechých ptákovin vyvolává dojem zmatku, který rozbíjí celistvost jinak dobré desky. Ovšem butovské muzikantství zůstává velmi platnou mincí. I „vo tom" je nová deska.

BUTY: Votom
SONY BMG, délka CD 48:53
Ukázky: 1) Státní hymna - 2) Chvilka poezie 1 - 3) Kočka - 4) Myšlénky - 5) Tisíc korun - 6) Chvilka poezie 2 - 7) Karel spí - 8) Ahoj, máš hlad? - 9) Chvilka poezie 3 - 10) Nevyhýbací stroj - 11) Chvilka poezie 4 - 12) Vodevzdej - 13) Milan - 14) Pusinka na prdel - 15) Chvilka poezie 5 - 16) Tytrlijáda - 17) Starý vodopád - 18) Všechno kolem mě - 19) Chvilka poezie 6
Hodnocení MF DNES: