Výstava je koncipována jako symbolické gesto připomínající po sto letech první vystoupení malířů, kteří se navždy zapsali do novodobé historie českého výtvarného umění a položili předpoklady pro další vývoj modernistických snah.
Návštěvníci uvidí malířská díla Emila Filly, Bedřicha Feigla, Maxe Horba, Bohumila Kubišty, Otakara Kubína, Emila Pittermanna-Longena, Willyho Nowaka a Antonína Procházky.
Společnými jmenovateli jejich usilování byly v první řadě kolegiální vztahy, neboť vlastně všichni, s jistými malými rozdíly, studovali společně na Akademii výtvarných umění v Praze. Dále je spojovaly především snahy po moderním výtvarném výrazu.
Tehdejší stav na Akademii nebyl rozhodně ideální, jejich pedagogové - byli to třeba Schwaiger, Bukovac a Thiele - patřili k zastáncům tradičnějších orientací, ale dokázali přece jenom projevit k usilování mladých jistou toleranci.
Mladí, kteří na jaře roku 1907 otevřeli výstavu v najatém krámu v Králodvorské ulici na Starém Městě Pražském (18. dubna až 18. května 1907), vykročili nebojácně. Uvědomovali si malost tehdejších českých poměrů a rozhodli se své tvůrčí postoje konfrontovat s evropským děním. Seznamovali se s ním, cestovali a především spolu diskutovali a vyměňovali si názory.
Tehdejší Praha sice nepatřila k umělecky vyhlášeným enklávám, nicméně již v roce 1902 zde proběhla výstava Augusta Rodina a v roce 1905 stěžejní výstava norského malíře Edwarda Muncha. Tou byli všichni aktéři Osmy bez výjimky uhranuti.
Nacházeli také oporu v dobových filozofických teoriích, zejména u Schopenhauera. Následně je také podporovali zdejší historici umění F.X. Šalda, K. B. Mádl a Antonín Matějček. V roce 1908 pak proběhla 2. výstava Osmy. Obě tak položily předpoklady pro další modernistické výboje českého výtvarného umění.
