Bulworth si přestane vážit sám sebe, ví, že ho stejně nakonec zabijí. Na oficiálních večírcích se chová stejně jako černoši z ulic, neláme si hlavu se etiketou. Jeho poradci za ním vlají jako hadrové panenky, které nejsou schopné nic zastavit.
Noc v klubu pro ně není nejpříjemnější, avšak pro Bulwortha ano - nachází totiž černošskou dívku, do které se zamiluje. Zjišťuje že tento způsob živote mu vyhovuje, že volnost a schopnost dělat cokoliv je to, co mu dávno chybělo. Začíná hledat svého vraha a brzy nachází - nenápadný muž v černých brýlích, který je vždy tam, kde je on.
Možná by se dal film přirovnat pouze k zoufalému výkřiku, který se snaží ukázat na chudobu a bídu černochů v USA, ale možná, že mu jde o něco jiného. Svými zisky v zahraničí nepřekvapil, spíše zhrozil, a tak ho tuzemští diváci měli možnost shlédnout pouze na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Portrét člověka, který je vysílen svou prací, svou popularitou, je na dně, ale nachází nový smysl života, je nádherný.
Celkově ovšem Bulworth trpí rozvláčností děje, i když se najdou světlé chvilky - honička po filmových ateliérech nebo zběsilý útěk "sama před sebou" v limuzíně. Otevřený výsměch vládnoucím vrstvám - předsedům správních rad je o to strašlivější, že Bulworth nepodává situace s nadsázkou, ale myslí je smrtelně vážně. Tento výsměch se mu nakonec stane osudným, chvíli poté co se vyrovnává sám se sebou a vrací se zpět do politiky, ale už jako Bulworth po "proměně".
Celý film podbarvuje černošská rapová hudba a v krátkých chvílích hudba Enia Morricona, který dokazuje, že skutečně i dnes má co říci k filmové hudbě. Bohužel, režie, ani kamera nejsou nejlepší a celý film se táhne a nakonec s posledním bolestným zaúpěním padá k titulkům.
|
Bulworth | |
| scénář a režie | Warren Beatty |
| hudba | Ennio Morricone |
| kamera | Vittorio Storaro |
| hrají | Warren Beatty, Halle Berry, Oliver Platt, Don Cheadle |
