Buďte sami sebou, říkají Rammstein

  • 14
Německá skupina Rammstein, která svůj drsný styl stupňuje pyrotechnickými efekty, je v Česku velmi populární. Vždyť lístky na zítřejší koncert v pražské T-Mobile Areně byly vyprodané už před dvěma měsíci.

"Fanoušci nemají nejmenší šanci, žádné další vstupenky nebudou," říkají pořadatelé. Přitom Rammstein už v hlavním městě koncertovali v červnu a listopadu 2001.

Tentokrát budou mít Rammstein v repertoáru řadu nových skladeb z čtvrtého řadového alba Reise Reise. "Někteří fandové si stěžují, že pauza mezi našimi deskami je moc dlouhá," říká bubeník Christopher Schneider. "Ale takový je prostě rytmus Rammstein. Neumíme pracovat rychleji, vždyť jsme Němci!" směje se.

Posléze však přiznává, že nová deska nevznikala úplně hladce: před jejím nahráváním totiž kapela prošla menší personální krizí. "Když jsme připravovali předchozí album Mutter, došlo to tak daleko, že jsme se nemohli vystát. Naše ega narostla do neúnosných rozměrů, každý z nás prosazoval hlava nehlava svůj názor a neposlouchal ty ostatní," vysvětluje Schneider.

Po přiměřeně dlouhé pauze však došlo všech šest členů k názoru, že pro Rammstein stojí za to vzdát se veškerých osobních půtek. "Uvědomili jsme si, že aby kapela dobře fungovala, nutně potřebuje všech šest silných osobností. Proto si musíme stále připomínat, že Rammstein je demokracie. Žádného vůdce nemáme," říká Schneider.

Uvolněná atmosféra, která ve studiu při nahrávání Reise Reise vládla, přivedla kapelu k novým obzorům a postupům. "Na takové věci bychom v minulosti ani nepomysleli - jen si poslechněte třeba písničku Los," vykládá Schneider a znovu se vrací k minulé desce: "Když jsme nahrávali Mutter, jako bychom sledovali nějaký model, prováděli rutinní kroky, které už známe. Kdežto tentokrát jsme si dovolili volně tvořit. Musím říct, že mě to moc bavilo."

Zda příznivci Rammstein přijmou odklon od silně industriálního zvuku, kapela příliš neřeší. "Uvědomujeme si, že lidé, kteří si oblíbili alba Sehnsucht a Mutter, se možná budou při poslechu Reise Reise trochu divit, ale to se nedá nic dělat. Prostě už by nám nebylo příjemné se znovu opakovat, potřebovali jsme udělat krok jiným směrem a doufáme, že ho naši příznivci udělají s námi."

Rammstein, kteří se dali dohromady před deseti lety, celosvětově bodují s každou svou nahrávkou i přesto, že se důsledně drží rodné němčiny. "Zpočátku do nás kdekdo hučel, že máme zpívat anglicky, protože jinak nemůžeme mezinárodně uspět," vypráví Schneider. "Jenže my jsme měli pocit, že němčina je neoddělitelnou součástí našeho hudebního projevu. Jinými slovy, že k německé hudbě nemůžou pasovat anglická slova."

O "německosti" jejich hudby naopak nepochybovali početní kritici, kteří Rammstein před pár lety obviňovali z fašismu. "Na jedné straně takovým lidem rozumím," připouští Schneider. "Naše muzika je industriální, tvrdá a agresivní a zpěvák do ní vykřikuje nějaká německá hesla. Asi je dost snadné si přitom představit fanatická nacistická shromáždění. Ale k tak povrchnímu závěru může dojít jen člověk, který si nedá ani tu nejmenší práci, aby si poslechl, o čem naše písničky vlastně jsou. Politika to rozhodně není."

Poselství, které Rammstein chtějí světu sdělit, je podle Schneidera úplně jiné: "Buďte sami sebou, buďte jedineční, nemusíte se držet žádných daných pravidel ani napodobovat někoho, kdo už je úspěšný. Jděte svou vlastní cestou!"