První svazek korespondence zahrnuje období let 1945 až 1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.
Korespondence byla doposud uložena v Archivu Howarda Gotlieba při bostonské univerzitě. Vzájemné listy tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, jsou svědectvím jejich originality, ale odhalují i jejich osudy v bipolárním světě během doby studené války.
Z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a počítali s jejich pozdějším publikováním.
Vzájemná korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha byla dlouhou dobu jediným pokračováním jejich předválečné literární spolupráce.
"V jejich dopisech se odrážejí soukromé radosti a starosti, jsou v nich zachyceny i jejich úvahy o životě a smrti, jejich názory na svět a veřejné dění i jejich politické úsudky, ať už psány ezopským jazykem, aby unikly cenzuře, anebo otevřeně při Werichových cestách na západ," připomíná nakladatel.
V bostonském Gotliebově archivu, kde je uložena Voskovcova literární pozůstalost, se vedle Werichových dopisů vyskytují rovněž originály některých dopisů Voskovcových.
Voskovec si pravidelně dělal kopie všeho, co napsal, bostonský archiv má prakticky celou korespondenci Voskovce a Wericha.
V pražském Památníku národního písemnictví jsou ale originály Voskovcových dopisů, na kterých jsou často ručně psané marginálie, které chybí v kopiích. Oba archívy se doplňují a byly vzaty při přípravě současného vydání v úvahu.
Ačkoliv Voskovec i Werich mistrně vládli českým jazykem, jejich dopisy nejsou vždycky psány standardní spisovnou češtinou, jsou směsí jejích různých rejstříků od shakespearovsky okázalého stylu Werichových oslovení a Voskovcových filozofických úvah po anglo-českou směs, parodující jazyk krajanů v Americe.
V dopisech si oba pisatelé s jazykem pohrávají, s oblibou odhalují jeho směšné stránky jako "hovět do vyhovění", vytvářejí nová slova jako "kdesicosiář" a často míchají hovorovost s archaismy či s umělým archaizováním typu "buď opatrn, odvážen a chrabr".
Dopisy jsou uveřejněny tak, jak je editoři našli v archivech. Nikterak je neopravovali, protože jedním z jejich cílů bylo ukázat bohatost češtiny obou pisatelů. "Ve svém celku jsou jejich dopisy dramatickým dokumentem vnější i vnitřní emigrace v dobách studené války," říká nakladatel.
