Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Adams zíral, přišlo na něj úžasné publikum. On zářil ve zpěvu

  7:14aktualizováno  7:14
Obehrané vtípky o tom, že Kanada by se měla světu omlouvat za kytaristu Bryana Adamse, by měli jejich autoři vzít okamžitě zpátky. Protože právě on dostal v neděli večer do pražské arény až nečekaně sehrané publikum, s nímž si příjemně hrál. A co víc – exceloval ve zpěvu.

Bryan Adams se do Česka vrátil po pěti letech. Na dotaz mu to spočítali sami fanoušci. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Okem sociologa-amatéra je však nutné poznamenat, že právě dav, který mířil do O2 areny vypadal zprvu velmi nesourodě. Metro zaplnily mladší a starší páry, před halou se ve frontách tlačily dokonale nalíčené blondýnky s více či méně pravými kabelkami od Vuittona i pánové v ponožkách a pantoflích. Loga módních domů střídala trička z koncertů Iron Maiden a Pink Floyd. Jenže předsudek padl hned s prvními takty Adamsových písní.

Bryan Adams vystoupil 19. června 2011 v Praze.

Kanaďan se u svého vystoupení skvěle bavil. A s ním i fanoušci

Fanoušci, mírně pobaveni promítanými komentáři z Twitteru, mezi nimiž se objevila i hláška, že v Praze dojde ke změně programu a místo Adamse vystoupí pubertální star Justin Bieber, začali ječet krátce po čtvrt na devět. Pódium zhaslo a v černé košili na něj vyskočil jednapadesátiletý Kanaďan a spustil House Arrest. Tu sice přihlížející zaplněná hala tolik nehltala, nicméně neznalost vystřídalo nadšení.

Adams se spolehl především (a po dlouhé době jako jeden z mála muzikantů) na hudbu. Od začátku do konce svého víc než dvouhodinového vystoupení, které opřel o rok staré akustické živé album Bare Bones, nekrmil oči publika zbytečnými videoprojekcemi, naopak jim v jednoduchých záběrech představil celou kapelu a dokonce je nechal nahlédnout téměř do své pusy – jednu z kamer si totiž nechal přidělat přímo na mikrofon. Nadbytečné poskakující kuličky a barevné blikající plochy se mu dají pro příště odpustit.

Adamsova hitparáda

Pak se spustila doslova smršť: Somebody i Here I Am přinesly první společný zpěv, až sám Adams zíral. Hned při první jmenované se v davu objevily první slzy dojetí, při druhé se do kytary poprvé opřel Adamsův dlouholetý kolega Keith Scott. Právě on odehrál většinu sólových parádiček a hlavní hvězda večera k nim dodala svůj brilantní zpěv. A za něj právem sklízela nadšený potlesk.

Bryan Adams vystoupil 19. června 2011 v Praze.

Adams nepotřeboval žádné zběsilé videoprojekce, bohatě si vystačil se záběry na kapelu.

Adams se v žádné písni netrápil, zněl naprosto jistě. Ani v těch nejvyšších polohách se neškrtil, naopak jeho zastřený hlas vyvolal nadšenější reakce. Navíc si davem dokonale hrál: podsouval mu jeden hit za druhým a elegantně je střídal s (pro Čechy) méně známými melodiemi.

Při I'm Ready mohl klidně odejít z jeviště, lidé by to "dali" sami s kapelou. Když muzikant konečně pochopil, že má před sebou dokonale našprtané publikum, v jednu chvíli si na něj posvítil a vyfotil si ho na památku. Následně vytáhl svou "zdaleka nejhlučnější kytaru" a přilil do ohně písní Hearts On Fire.

Sólo pro Kazašku

Adams a fanynka

"Tohle je část show, která může být naprosto skvělá, nebo se může proměnit v totální peklo," uvedl Adams píseň, kterou nazpíval s členkou Spice Girls  Mel C. Tentokrát ale mikrofon nabízel někomu v hale. Podmínky měl dvě: vybraný člověk musel znát skladbu a být – jednoduše – nadšený. Po delším váhání se na pódium vyloupla tmavovláska v bílém. Na dotaz, odkud je, jen vysokým hláskem pípla: "Jsem z Kazachstánu." Hala zaburácela. Když navíc dodala, že je v Praze jako turistka a coby designérka zde nenašla žádnou inspiraci, Adamsovy fanoušci souhlasně zabučeli, i on sám se rozesmál. Poté, co slečna složila reparát a na opakovaný dotaz o Praze a přínosu pro její práci, odpověděla, že Praha je moc hezká, se mohlo začít zpívat. Zde se však ukázalo, proč Adams požadoval to, co předem hlásil. Nadšení a znalost textu totiž mohou dokonale vyvážit hudební antitalent. Kazaška se do svého životního karaoke opřela z plných plic a všichni – samozřejmě včetně kapely – jí fandili. Ba co víc, Adams se o ní otřel i svým sexy zadkem a tulil se k ní i s kytarou, což v jednu chvíli vypadalo tak, že trsátkem nehraje na struny ale spíše na její spodní prádlo.

Pravidlo, že po jedné skladbě "pro kapelu" vždy přijde jedna píseň "pro lidi", se naplnilo i tentokrát. Jenže kadence zesílila: při Let's Make a Night to Remember se hala houpala, u 18 'til I Die se tančilo mnohem divočeji. Na Back to You, kterou Adams zahájil skromným dotazem na to, jak dlouho nebyl v Česku, dostal okamžitě jasnou odpověď. "Tak tedy: Back to You," opáčil a hala málem spadla.

Když už kromě kotle lidé šíleli i v zadních řadách, došlo na klasiku z nejklasičtějších: Summer of '69 a (Everything I Do) I Do It for You. Obzvlášť druhý filmový ploužák se Adamsovi povedl a tisícihlavý sbor atmosféru pozvedl na vyšší level. Do ticha zpívané "for you" ze závěru refrénu, které rázem zcela homogenní dav poslal směrem k muzikantům, si Adams s chutí dvakrát zopakoval.

Do další části programu se vešlo i zamilované povzdechnutí Please Forgive Me a dokonalá fanouškovská vsuvka při When You're Gone. Adams v závěru věnoval i jednu ze svých písní (Heaven) české topmodelce Tereze Maxové, s níž se seznámil při jedné ze svých prvních návštěv Česka. Do melodie pustil její fotografie s dětmi, jimž prostřednictvím své nadace dlouhodobě pomáhá.

Že je Kanaďan skutečný hitmaker, potvrdily další minuty: od The Only Thing That Looks Good on Me Is You přes Run to You až ke Cloud #9, tedy k českému sedmému nebi. Škoda jen, že si jednu z těchto melodií nenechal na klasický přídavek. Jakkoli jsou The Way You Make Me Feel a Straight From The Heart příjemné melodie, závěru by slušela jiná tečka.

Před měsícem si v téže hale s láskou pohrávala hvězdná Sade, ovšem ani Bryan Adams se se svou chlapskou verzí nenechal zahanbit. Jakkoliv by se mohlo zdát, že jeho koncerty působí strojově a on je vyšvihne kdekoliv a kdykoliv ve stejné kvalitě jako Baťa cvičky, šťávu mají. A kolik! Co víc – nestává se tak často, aby zaplněná česká hala odzpívala se svým hrdinou dvě hodiny v cizím jazyce.

Bryan Adams
Praha, O2 arena, 19. června 2011.
Bez předkapely
Hodnocení iDNES.cz: 90 %





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nový šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov
Dojal mne zármutek hudebníků, říká nový šéf filharmonie Semjon Byčkov

Česká filharmonie má nového šéfdirigenta po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Stal se jím světoznámý rusko-americký umělec Semjon Byčkov, který dnes podepsal...  celý článek

David Koller vyzval tuzemské hudebníky, aby předělali některé z jeho sólových...
Než přijde nové album Lucie, zahraje David Koller své hity akusticky

Ještě než se příští rok začnou dít velké věci kolem Lucie, můžou si fanoušci poslechnout muziku Davida Kollera v méně tradičním pojetí. Hudebník se svou...  celý článek

Jaromír Nohavica (O2 arena, Praha, 19. října 2017)
RECENZE: Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem

Jaromír Nohavica, Robert Kuśmierski a Pavel Plánka. V podstatě akustické trio muzikantů si ve čtvrtek podle očekávání podmanilo pražskou O2 arenu. Ostravský...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.