Návrh nového zákona o vysílání zlobí tuzemské televize hlavně proto, že zpřísňuje podmínky k udělení licence a postihy za jejich porušení. Fakt, že se v textu objevily i dosud tak ohnivě diskutované kvóty - povinnost vysílat nadpoloviční většinu evropské a nejméně deset procent nezávislé tvorby -, sice pořád bolí, ale už nikoli na prvním místě. "Kvóty zůstávají problémem, ale zdaleka ne nejpalčivějším. Jde hlavně o to, aby tu naše norma nepřekračovala benevolenci, kterou zajišťují normy západoevropských zemí i sama Úmluva o televizi bez hranic," naráží šéf Novy Vladimír Železný na to, že úmluva velí zavádět kvóty jen "postupně a tam, kde je to proveditelné". Na principu nebýt "papežštější než papež", tedy neslibovat Evropské unii snaživě víc, než vskutku musíme, se televize shodují. "Bylo by jistě logické, aby naši vyjednavači vystupovali jako obhájci českých zájmů, ale ne vždy nás jejich přístup o této logice přesvědčuje," říká Natálie Lišková z Primy.
Navíc není tajemstvím, že i v členských zemích EU se kvóty často obcházejí. Třetí zpráva Evropské komise chválila Irsko a Francii, ale přiznala, že v řadě zemí i stanic podíl evropské tvorby naopak klesl (nejvíce "zlobilo" Švédsko). "Míra dodržování" evropských kvót podle zprávy spadla mezi roky 1992 a 1996 o čtyři procenta; ovšem mohou prý za to specializované kanály, které ve svém žánru tolik evropských děl nenajdou, dále kanály placené a nové stanice, co teprve začaly vysílat.
Právě podobné argumenty uváděla Velká Británie, která si tak ohledně kvót na Bruselu tvrdě vybojovala kompromis: vyhrála dokonce přestupkové řízení. "Podporujeme rozkvět nových provozovatelů vysílání. Jsme přesvědčeni, že je lepší mít deset procent evropské produkce u dvaceti než padesát procent u pouhých pěti stanic," poradila základ úspěšné britské taktiky Caroline Morrisonová z tamního ministerstva kultury na nedávném pražském semináři. S nadsázkou varovala: "Podlí skřítkové z Bruselu vám do hlavy vtloukají pohádkové příběhy." Stačí prý, když vložíme do tuzemského zákona doslovný překlad článků o kvótách, a nic nám nemůže být vyčítáno. "Souhlasím s paní Morrisonovou," říká Železný, "věřím jen, že budeme moci využít nabídky ministerstva zahraničních věcí a ty tajemné skřítky z Bruselu poznat na vlastní oči."
Navíc není tajemstvím, že i v členských zemích EU se kvóty často obcházejí. Třetí zpráva Evropské komise chválila Irsko a Francii, ale přiznala, že v řadě zemí i stanic podíl evropské tvorby naopak klesl (nejvíce "zlobilo" Švédsko). "Míra dodržování" evropských kvót podle zprávy spadla mezi roky 1992 a 1996 o čtyři procenta; ovšem mohou prý za to specializované kanály, které ve svém žánru tolik evropských děl nenajdou, dále kanály placené a nové stanice, co teprve začaly vysílat.
Právě podobné argumenty uváděla Velká Británie, která si tak ohledně kvót na Bruselu tvrdě vybojovala kompromis: vyhrála dokonce přestupkové řízení. "Podporujeme rozkvět nových provozovatelů vysílání. Jsme přesvědčeni, že je lepší mít deset procent evropské produkce u dvaceti než padesát procent u pouhých pěti stanic," poradila základ úspěšné britské taktiky Caroline Morrisonová z tamního ministerstva kultury na nedávném pražském semináři. S nadsázkou varovala: "Podlí skřítkové z Bruselu vám do hlavy vtloukají pohádkové příběhy." Stačí prý, když vložíme do tuzemského zákona doslovný překlad článků o kvótách, a nic nám nemůže být vyčítáno. "Souhlasím s paní Morrisonovou," říká Železný, "věřím jen, že budeme moci využít nabídky ministerstva zahraničních věcí a ty tajemné skřítky z Bruselu poznat na vlastní oči."
